Kdybyste mi před třemi lety řekli, že mi někdy bude hezky v zeleni, klepala bych si na čelo. Bývala jsem typicky městský člověk. Líbil se mi život v centru Prahy, to, že všechno důležité (školy, školky, obchody atd.) je v dochozí vzdálenosti, že když večer jdete s přáteli ven, nemusíte čekat na taxíka nebo na odvoz vozu, to, že všude poblíž je metro, tramvaj, autobus..., v centru mi prostě nic nechybělo. Ale pak jsem potkala svého osudového partnera. Muže, který je zvyklý žít odmala v zeleni, který ač se z rodného města odstěhoval do Prahy, stejně i v Praze volil bydlení obklopené lesy na úkor toho, že všude musí dojet autem. Muž, který rád tráví hodně času v přírodě, chozením na výlety a procházky, cyklistikou, během, prostě aktivitami, které se lépe než v rušných ulicích města provozují v přírodním terénu. A tomu jsem se zalíbila já. Já, která jsem ráda posedávala s přáteli v kavárnách, vinárnách, restauracích, radši než na kolo do přírody jsem vyrazila do posilovny, já, která jsem radši než tenisky, obouvala lodičky.
Ale dnes jsem mu vděčná, že mě předělal :-)
První rok jsem si nemohla zvyknout na to ticho. Na to, že když jdu večer spát, pod okny mi necinká tramvaj, ale kvákají žáby, na to, že široko daleko není nic, jen lesy, rybníky, potok. Jenže rok se s rokem sešel, a když vyvstala otázka, kde budeme bydlet, až se narodí mimčo, zjistila jsem, že mi městský život už nechybí. Dnes už by mi noční kvákání žab chybělo, chybělo by mi, že se ráno vzbudím, sluníčko svítí do ložnice a nikde ani stopa ruchu po tom, že je pracovní den. Začala jsem obecně ráda trávit čas v zeleni. Nabíjí mě to energií. S malým vyrážím k potoku nakrmit kachny nebo nutrie, s partnerem si zase jdu zaběhat do okolních lesů, a i o víkendech radši než do centra zamíříme někam do zeleně. Od doby, co máme dítě, trávíme i s přáteli a jejich dětmi hodně času v parcích, lesoparcích, v přírodě. Protože ráda poznávám nové lokality, v průběhu let jsem zmapovala většinu pražských zelených míst a jsem překvapená, kolik pěkné zeleně je v našem hlavním městě. Letná, Riegrovy sady, Grébovka, Krčský les, Ďáblický les, Bohnický les, Malešický park (má asi nejčistší a nejhezčí dětské hřiště v Praze), Klánovický les, Vyšehrad, Průhonický park, Stromovka... Na výlet po Praze na kole je zase hezká cesta od parku Rokytka směrem do Tróji a od Tróji po stezce dál až do Klecan. Pokud máte sílu pokračovat dál, dá se využít přívoz na druhý břeh, a na kole tak pokračovat až na Okoř.
Z městské holky se tak stala "venkovská" žena a musím říct, že nechápu, co jsem na životě v centru kdy viděla :-) Člověk se asi v průběhu života mění. Kdo ví, třeba za pár let znovu zatoužím po životě ve městě, zejména, až bude potřeba vozit dítě (děti) do školek, škol, na kroužky atd., ale teď mi život v zeleni naprosto vyhovuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat