35. Život

Život je něco, co můžete prožít šťastně bez ohledu na peníze, je to něco, co je časově omezené, něco, čeho bychom si měli vážit (představte si, že by se maminka rozhodla pořídit si děti třeba s Pištou Hufnáglem a ne s vaším otcem), a co nám umožňuje prožívat radost každý den.
Jasně, jsou dny, kdy je venku hnusně, všichni nás štvou, máme "depresi" z práce, ze šéfa, z manžela, z tloušťky, z vrásek, z nedostatku peněz, ale život se dá nastavit i tak, abychom ho prožili co nejšťastněji a přinášel nám pocit spokojenosti.
Možná si teď ti z vás, kteří marně dlouhodobě shání práci, mají dluhy nebo je trápí nemoc, říkají, co to kydám za blbosti, ale je to pravda.
Zhruba půl roku, počínaje porodem, mě intenzivně bolely záda, tak, že jsem nemohla spát, stát, sedět, ležet, chodit, prostě jakékoliv běžné denní fungování provázela silná bolest. Nezabíraly léky, kapačky, rehabilitace, a co bylo paradoxně nejhorší bylo, že krev i magnetická rezonance nic zvláštního nevykazovaly. Asi bych si oddechla, kdyby mi na 100% někdo diagnostikoval nějakou nemoc, která má jméno, a ne aby mě něco tak strašně bolelo a nikdo nevěděl, proč to je a co mi je. Co doktor, to názor. Internista říkal něco, revmatolog něco jiného, rehabilitační zase něco jiného, ale nikdo se neshodl a nikdo mi nedal 100% jistotu, že je to to, co říkají.
Občas jsem si říkala, že skočit z okna by moje trápení vyřešilo. Navenek se ale člověk musel tvářit spokojeně, moje fňukání a hekání už nechtěli poslouchat ani rodinní příslušníci, a třeba na pracovních schůzkách musí člověk vypadat reprezentativně a usmívat se, i když mu do smíchu není. O syna jsem se také musela starat, vstávat k němu v noci bez ohledu na bolest, zvedat ho, nosit ho, chodit s ním ven. Takže jsem vždycky zaťala zuby a bolest jsem nějak přecházela. Časem jsem se s ní naučila žít, a začala jsem proti ní bojovat. Na internetu jsem si vygooglovala (v češtině na to nevyjelo nic, ale v angličtině stovky článků a diskuzí), že to samé prožívají tisíce maminek po celém světě. Prostě je ode dne porodu začaly bolet klouby a kosti, zejména záda. A většina psala, že je to přešlo 18 měsíců od porodu. Protože ale internet není doktor, stala jsem se svým vlastním doktorem a naordinovala jsem si změnu životního stylu, když léky, homeopatika ani doktoři mi nepomohli.  
Místo ranní kávy jsem si začala dávat zelený ječmen rozmíchaný ve fresh džusu nebo vlažnou vodu s vymačkaným citronem. Začala jsem vynechávat všechny vysloveně jedovaté potraviny, zejména ty, které překyselují organismus, tzn. Coca-Colu a limonády obecně, alkohol, kávu, čokoládu, smažená jídla a fast food, a určité typy luštěnin.
Paradoxně líp mi bylo, když jsem jedla bílé pečivo (výživový poradce by kroutil hlavou, že jíst se má celozrnné, ale po tom se mi bolest horšila), a když jsem omezila ovoce a zeleninu (dřív jsem jedla 5 porcí ovoce a zeleniny denně, omezila jsem to na ranní fresh džus, případně na 1 kus ovoce ráno, a jednu porci zeleninového salátu jako přílohu k jídlu).  Každý den jsem cvičila cviky naučené na rehabilitacích, a když polevila nejakutnější bolest a byla jsem schopná normálně chodit, začala jsem pomalu běhat. Teď běhám 3x týdně a stále k tomu cvičím, buď rehabilitační cviky nebo pilates. Asi po 5 měsících pozměněného životního stylu se cítím výborně, sem tam mě záda chytnou, ale o to víc přidám pohybu, případně si občas zobnu ibuprofen, a do druhého dne jsem zase fit. Od té doby si života vážím mnohem víc. Myslím si, že i když vás trápí třeba dlouhodobá bolest, musíte se učit ji překonat nebo se s ní naučit žít, a ne kvůli tomu zanevřít na život nebo ho úplně vzdát. Život je pro mě od té doby hezčí. Raduju se z každého dne, a ač mě stejně jako snad každého na světě občas stresuje, jak to bude do budoucna s prací, s penězi, jestli zvládnu dlouhodobě splácet své závazky atd., nenechám si starostmi kazit radost ze života. Těší mě, když je venku krásně, když svítí sluníčko, když mě ráno probudí kohoutí kokrhání a když večer, když usínám, slyším venku kuňkat žáby. Těší mě, když mě čeká prodloužený víkend a můžu si ho užít se synem a s partnerem, těší mě, že jsou moji rodiče zdraví a živí, že se daří mým blízkým. Těší mě, že uvařím rodině dobrý oběd nebo že si vychutnáme oběd venku. Těší mě maličkosti jako že se na mě syn usměje, partner je na mě hodný, a třeba i taková blbost, že mě nic nebolí. Raduju se, že si můžu jít zaběhat, že synovi slíbili místo ve školce, že hezky rozkvetla doma orchidej.
Život je jednoduše krásný a je takový, jaký si ho uděláte. Mám přátelé, kteří se rozhodli skončit s konzumním životem, protože je nebavilo ráno vstávat do práce, trávit hodinu cestou tam, 8 hodin v práci, hodinu cestou zpátky, pak se vyspat a ráno nanovo. Změnili ho tak, že se rozhodli cestovat a žít ze dne na den. Cestují, v dané zemi si vždycky najdou krátkodobou práci, aby si vydělali zase na další cestování a život v jiné zemi. Udělali si prostě život takový, jaký ho chtěli mít. Mně konzumní život vyhovuje, baví mě pracovat,  vydělat si peníze, jít si za ně koupit, co je potřeba (od potravin, plen, hraček, po rozmazlování jako je návštěva kina nebo dobrá večeře v restauraci), baví mě trávit večery doma, pečovat o teplo domova, pečovat o syna. Každému vyhovuje něco jiného.
Nenadávejte na život, užívejte si ho, protože žít můžete jen jednou. 

34. Lesy, parky, zeleň

Kdybyste mi před třemi lety řekli, že mi někdy bude hezky v zeleni, klepala bych si na čelo. Bývala jsem typicky městský člověk. Líbil se mi život v centru Prahy, to, že všechno důležité (školy, školky, obchody atd.) je v dochozí vzdálenosti, že když večer jdete s přáteli ven, nemusíte čekat na taxíka nebo na odvoz vozu, to, že všude poblíž je metro, tramvaj, autobus..., v centru mi prostě nic nechybělo. Ale pak jsem potkala svého osudového partnera. Muže, který je zvyklý žít odmala v zeleni, který ač se z rodného města odstěhoval do Prahy, stejně i v Praze volil bydlení obklopené lesy na úkor toho, že všude musí dojet autem. Muž, který rád tráví hodně času v přírodě, chozením na výlety a procházky, cyklistikou, během, prostě aktivitami, které se lépe než v rušných ulicích města provozují v přírodním terénu. A tomu jsem se zalíbila já. Já, která jsem ráda posedávala s přáteli v kavárnách, vinárnách, restauracích, radši než na kolo do přírody jsem vyrazila do posilovny, já, která jsem radši než tenisky, obouvala lodičky.
Ale dnes jsem mu vděčná, že mě předělal :-)
První rok jsem si nemohla zvyknout na to ticho. Na to, že když jdu večer spát, pod okny mi necinká tramvaj, ale kvákají žáby, na to, že široko daleko není nic, jen lesy, rybníky, potok. Jenže rok se s rokem sešel, a když vyvstala otázka, kde budeme bydlet, až se narodí mimčo, zjistila jsem, že mi městský život už nechybí. Dnes už by mi noční kvákání žab chybělo, chybělo by mi, že se ráno vzbudím, sluníčko svítí do ložnice a nikde ani stopa ruchu po tom, že je pracovní den. Začala jsem obecně ráda trávit čas v zeleni. Nabíjí mě to energií. S malým vyrážím k potoku nakrmit kachny nebo nutrie, s partnerem si zase jdu zaběhat do okolních lesů, a i o víkendech radši než do centra zamíříme někam do zeleně. Od doby, co máme dítě, trávíme i s přáteli a jejich dětmi hodně času v parcích, lesoparcích, v přírodě. Protože ráda poznávám nové lokality, v průběhu let jsem zmapovala většinu pražských zelených míst a jsem překvapená, kolik pěkné zeleně je v našem hlavním městě. Letná, Riegrovy sady, Grébovka, Krčský les, Ďáblický les, Bohnický les, Malešický park (má asi nejčistší a nejhezčí dětské hřiště v Praze), Klánovický les, Vyšehrad, Průhonický park, Stromovka... Na výlet po Praze na kole je zase hezká cesta od parku Rokytka směrem do Tróji a od Tróji po stezce dál až do Klecan. Pokud máte sílu pokračovat dál, dá se využít přívoz na druhý břeh, a na kole tak pokračovat až na Okoř.
Z městské holky se tak stala "venkovská" žena a musím říct, že nechápu, co jsem na životě v centru kdy viděla :-) Člověk se asi v průběhu života mění. Kdo ví, třeba za pár let znovu zatoužím po životě ve městě, zejména, až bude potřeba vozit dítě (děti) do školek, škol, na kroužky atd., ale teď mi život v zeleni naprosto vyhovuje.

33. Hry všeho druhu

Jak už je patrné z mých dřívějších příspěvků, jsem vlastně dítě uvězněné v dospělém těle :-) Ráda si hraju, baví mě společenské hry, a baví mě hry obecně. Jsem soutěživá, ale na druhou stranu čím jsem starší, tím víc mě začíná bavit připravovat hry pro ostatní. Včera jsem s malým byla na hřišti, on si jezdil na odstrkovadle a já jsem se tam nudila. Na pískovišti si hrály asi 3 děti předškolního věku (rodiče tam s nimi nebyli), tak mě napadlo, že jim udělám soutěžní odpoledne. Malým dětem nejde o to, aby vyhrály nějakou věcnou odměnu, jde jim o zábavu a o radost z prvního místa. Byly nadšené a zvědavé, co se bude dít. Náš miláček jezdil na odstrkovadle asi hodinu, takže děti měly dost času soutěžit. Jako první disciplínu jsem vymyslela, aby na jedné noze obskákaly pískoviště - nejrychlejší vyhrát, ve druhé měly v časovém intervalu 1 minuty postavit co nejvyšší počet podařených báboviček. Pak měly běh na rychlost přes hřiště tam a zpět, čtvrtá disciplína byla taková na fantazii - měly postavit nejhezčí domek z písku s využitím čehokoli, co roste nebo se nachází na hřišti, a v páté disciplíně měly vytvořit co nejhezčí 1 bábovičku. Za každou disciplínu mohly získat až 10 bodů. Ta radost pětileté Emy, když vyhrála. Je škoda, že v dospělosti se takhle lidi radovat neumí.
No ale herní den zdaleka neskončil. Večer hlídal malého tatínek (protože ten šel s kamarády popíjet v pátek), a já šla s kamarádkou na večeři. Po večeři jsem ji odvezla domů, a její partner je stejný herní nadšenec jako já, a vřele mě zval na souboj ve Světě. To je taková společenská hra, kde je úkolem nasbírat žeton z každého světového kontinentu na základě toho, že odpovíte správně na soutěžní otázku z daného regionu. Například jsou tam otázky na olympijské hry, různé druhy zvířat, otázky z dějepisu, atd.
Protože to hrajeme už poněkolikáté, začínáme si správné odpovědi pamatovat. Takže už to není taková zábava, když člověk zná správnou odpověď dřív, než je celá otázka přečtená. A protože jsem vypila během herního večera až moc kafe, když jsem po souboji přijela domů, vůbec se mi nechtělo spát. Takže jsem během noci vytvořila vlastní hru, novou, na kterou zatím nikdo z hráčů (kromě mě, ale já budu tentokrát moderátor, nebudu soutěžit) nezná správnou odpověď. Je to něco ve stylu hry Česko, s tím, že jsem vymyslela vlastní dotazy i herní plán :-) Už se těším, až vymyslím dostatek dalších otázek a pustíme se do toho. Něco podobného jsme si tvořili, když jsme byli malí, se ségrou a dvěma bratranci, o letních prázdninách u babičky. Jeden napsal něco ve stylu Riskuj a ostatní soutěžili. S tím rozdílem, že tentokrát jsem vymyslela vlastní koncept hry.

Herní plán. Pak ho načisto vytvořím v počítači a na A3 formát. Cílem je dojít od Startu k Cíli po směru hodinových ručiček s tím, že zelená políčka mají nejlehčí otázky, růžová těžší, oranžová ještě těžší a modré nejtěžší. Háže se kostkou. Z některých políček se dá dostat o level výš, ale naopak některá vás vrátí o level zpátky. Kdo správně odpoví, může házet dál. Když odpoví špatně, je řada na dalším hráči.

Některé z otázek, které jsem vymyslela. Je to průřez celou ČR, od historie, přes kulturu, dopravu, vědu a výzkum, právo, faunu a flóru atd.

32. Dítě

Nikdy jsem se nedojímala nad cizími kočárky, cizí děti mě spíš štvaly, vadilo mi, jak jsou rozjívené, ukřičené a věčně od něčeho upatlané. Porodem mého syna (chci mu zachovat anonymitu, takže o něm nebudu mluvit jménem) se ale ve mně něco změnilo. 
Už neřeknu, že něčí potomek je rozjívený, ale že je akční, není umatlaný, on přeci pouze krásně papal, není ani ukřičený, jen se nebojí se projevit :-). Myslím si, že mít dítě je ta nejkrásnější věc na světě, a že vám do života přinese spoustu radosti. Nevnucuju tím svůj názor zapřísáhlým odpůrkyním dětí (mám kolem sebe několik žen, které se rozhodly dobrovolně nemít děti, ačkoliv mají manžely, dobré zázemí, slušnou práci...), jejich rozhodnutí akceptuju. Tohle je čistě můj subjektivní názor. 
Pro mě nejsilnějším zážitkem byl porod. A nemůžu říct jediné ošklivé slovo o porodu. Protože se mimiňákovi nechtělo na svět, pozvala mě doktorka na vyvolání. Dali mi čípek a řekli, že porod začne asi do 48 hodin. Že u prvorodiček spíš později. Kupodivu (byla jsem prvorodička) u mě porod začal zhruba za 11 hodin. V 11:00 mi dali čípek a asi v 10 večer začal porod. Bolest to teda byla dost hrozná, to uznávám. Břicho mě nebolelo, zato záda úplně ukrutně - zhruba v oblasti SI skloubení a křížové kosti. Báječně jsem se cítila ve chvíli, kdy jsem mohla jen tak sedět ve sprše a sprchovat se horkou vodou, ale sestřičky mě co několikrát povolaly na monitor, a tam to bylo k nevydržení. Nešlo chvíli posedět, natož sedět připoutaná k monitoru asi 20 minut. Tak mi sestřička pomáhala stát a pochodovat i s monitorem. Musím říct, že v Podolí byly úplně úžasné sestřičky i lékaři. Asi po třech hodinách mě sestřička poslala na sál (vyvolávání a celá ta první fáze probíhala na oddělení, kde ležely pacientky s rizikovým těhotenstvím - jinde neměli místo). Tam jsem se chtěla opět uvelebit ve sprše, ale to už mě hnala porodní asistentka, že mám tlačit, že bude mimčo brzo na světě. S partnerem jsme plánovali, jak bude u porodu. Představa byla taková, že se mnou bude během té otravné fáze, ale u samotného porodu ne (nechtěla jsem, aby viděl úplně všechno). Jenže porod probíhal tak rychle, že to dopadlo úplně opačně. První fázi partner úplně zmeškal a dorazil jen tak tak na sál, než přišel syn na svět. Do dnes vidím dojatý výraz partnera, když mu jako prvnímu (dřív než mně) dali pochovat malého, a taky na pohled malého, jak po 9 měsících v černočerné tmě pohlédl na svého tatínka (a pak na mě).
Od té doby se úplně změnil můj pohled na příběhy dětí. Zatímco kdysi mě zprávy o zavražděných miminkách, smrtelných nehodách, při kterých zemřelo dítě, nebo o smrtelně nemocných dětech, nechávaly relativně chladnou, dnes se při každé takové zmínce málem rozbrečím a mám na ty lidi i na svět vztek. Moje kamarádka nemohla 11 let otěhotnět, proto před rokem začali podstupovat kolečko pro účely adopce, tzn. různé víkendové semináře pro páry, které chtějí adoptovat, schůzky se sociální pracovnicí, psychologem, právníkem, návštěvy soc. pracovnice doma (kvůli jejímu zápornému stanovisku, že bydlí "pouze ve 2+1 a kde že jako bude mít dítě svůj pokoj" prodali byt v Praze a pořídili si 3+1 za Prahou) atd. Loni, když jim konečně přiřadili dítě, otěhotněla. Jako zázrakem. A nedávno porodila. Mám za ni obrovskou radost. A pak najednou vidíte v televizi ty strašné zprávy o krkavčích matkách. Jedna popíjí  v hospodě a nechá miminko v kočárku na ulici přes noc. Druhá řídí opilá, ve 2 ráno, a vzadu veze miminko. Jiná zabije dvě své novorozené holčičky, protože děti nechtěla. Jedno zabalila do igelitek a druhé nechala pohozené u silnice. Takové zprávy mě dokážou rozčílit a rozplakat, protože vidím, jak se kamarádka 11 let marně snažila, a nějaká psychopatka porodí jen tak dvě děti a obě zabije. Přitom mohla děti dát do baby boxu. A kdyby nebyla adopční byrokracie tak zdlouhavá, tak by mohlo novorozené nechtěné miminko putovat rovnou do rukou nešťastného páru, jakým byla moje kamarádka s jejím manželem.
No ale tenhle blog je o tom nacházet si důvody k radosti, takže dost chmurů o vyšinutých nebo nezodpovědných matkách. Od doby, co se nám narodil syn, je v našem životě asi tak o 1 000 000 % víc radosti. Ráno se vzbudí, podívá se na nás a usměje se. Je úžasný, jak objevuje svět, prohlíží si svoje ruce, zkoumá lžičku, tlačítko u tiskárny, pneumatiky u auta, mobil, se zájmem si prohlíží obrázky v knihách, zajímají ho různé zvuky (jak štěká pes, co to vydává fén za zvuk atd.). Přijde za námi a řekne "má" jako že něco chce, řekne "hama" jakože má hlad, "mama" a "tata", dá nám pusu, pohladí po vlasech. Rád se mazlí, tulí, hraje na schovávanou, honí se s námi po bytě, utíká nám venku, tancuje nebo si brouká melodii nějaké říkánky, kterou mu zpíváme. Když ho pár hodin nevidím (třeba, když jsem v práci), už se mi hrozně stýská a těším se, jak přiběhne ke dveřím a přivítá mě, až přijdu domů. Když si jednou za čas chceme s partnerem odpočinout a dáme malého spát přes noc k babičce, stejně už za pár hodin si říkáme, jak je to divný pocit, že je doma takový klid.
Přeju si, aby všem, kteří po dítěti touží, bylo dopřáno dítě mít (ať už vlastní, odnošené náhradní matkou /oficiálně to v ČR nejde, ale praxe je jiná/, nebo adoptované), a všem, kteří dítě nechtějí (ale přesto ho čekají), aby mu dopřáli právo na krásný život a místo vraždy nebo toho, že se o něj budou špatně starat, ho dali do babyboxu.
Od doby, co se nám narodil syn, mě dojímají i jiné smutné příběhy dětí, a to osudy dětí ve válkou zmítaných oblastech a v rozvojových zemích. Dnes mi do schránky přišel dopis od UNICEF (viz Radost č. 23 - Dobrý skutek ) a bylo mi hrozně líto všech těch dětí, které musí pít kontaminovanou vodu, které se klepou zimou v uprchlických táborech, které trpí podvýživou. Tak jsem nakoupila různé položky v UNICEFu online, jako deky pro syrské děti, odčervovací tablety atd. Musím říct, že jsem nikdy neutratila peníze lépe. Myslím, že každý, kdo slušně žije, by měl myslet i na druhé. Kamarádka mě sice od UNICEFu zrazovala, že prý cílenější podporou je nadace Dobrý anděl, ale já UNICEFu věřím a ráda pomůžu, když můžu.

31. Krásná místa na světě

Moje babička je dokonalým příkladem toho, jak si splnit své sny. Od doby, kdy zemřel dědeček (asi před 15 lety) si začala plnit své cestovatelské touhy. Teď je jí 80 let, ale to jí nijak nebrání, aby každý rok vyrazila na místo, které touží navštívit. Moje babička není úplně klasická babička. I ve svém pokročilém věku pracuje na poloviční úvazek. Každý den dojíždí několik desítek kilometrů autobusem a metrem do práce v Praze a odpoledne zase zpátky domů. Po večerech chodí na lekce jógy a aerobic :-) od dubna do října plave ve venkovních bazénech, řídí auto, no prostě je to akční babča. A za posledních 15 let navštívila skoro všechny země, o kterých snila. V 75 letech si prohlédla Velkou čínskou zeď, o rok později procestovala Aljašku (podotýkám, že bez znalosti angličtiny, se sama dopravila z Prahy do Paříže, z Paříže do New Yorku a z New Yorku do Anchorage, kde na ni teprve čekal česky mluvící průvodce), byla v Grand Canyonu, poznala národní parky USA, v 79 letech se vydala pro změnu do Kambodži, Vietnamu, Laosu a Thajska, a letos zase do Mexika. V plánu má ještě projet jižní Ameriku :-)

Cestovatelské sny mám i já, akorát od doby, co máme synka, jsme cestování omezili podle doby letu nebo jízdy, po kterou vydrží být v klidu. Až povyroste (nebo pokud budeme mít další děti, tak až vyrostou všechny), chtěla bych víc cestovat. Různé země už jsem poznala (SAE, Maroko, Thajsko, Egypt, Tunisko, většinu evropských zemí), ale přesto zbývá tolik míst, kam se ještě toužím podívat.
Mám kamaráda, který zastává názor, na co hamounit majetky, když peníze ti ve stáří jsou k ničemu, na rozdíl od zážitků, které ti nikdo nevezme. Většinu z toho, co vydělá, investuje do cestování, a poznal už spoustu krásných míst na světě.
Mým snem, kam bych se chtěla podívat, je:
- Havaj - miluju písničky Israele Kamakawiwo'ole a vůbec se mi líbí havajská kultura a mentalita.
- New York - mým oblíbeným seriálem je Sex ve městě a New York bych moc ráda poznala.
- Las Vegas - prohýřit noc v kasinu
- San Francisco - podívat se na Golden Gate Bridge
- Mexiko  - poznat památky po Aztékách a Májích, užít si mexické tance a výtečnou tequilu
- Seychely - vidět želvu sloní
-Maledivy - vidět je, než se časem potopí
-Island - je prý nejbezpečnější země světa. Bylo by super koupat se v termálních lázních, zatímco venku mrzne
- ostrov Sylt - je asi zatím nejdostupnějším, reálným přáním. Německý ostrov leží kousek od Dánska a jedná se o malý, romantický ostrov s cyklostezkami, majákem a krásnými plážemi. V létě je tam příjemná teplota i na koupání.
- řecké ostrovy Mykonos, Paros a Santorini - vidět Řecko v podobě bíle omítnutých domečků s modrými střechami, čistých poloprázdných pláží a průzračného moře. To se vám na Krétě nebo Rhodosu nepoštěstí.
- turecká část Kypru 
- Kuba 
- Bretaň a Provence
- Toskánsko

Tak jsem zvědavá, jestli až si po sobě tenhle příspěvek přečtu za pár desítek let, jestli budu moct říct: Tak jsem si své cestovatelské sny splnila :-)

30. Běhání

Asi před deseti lety jsem zkoušela začít běhat, ale moc mě to nebavilo. Tak jsem to nechala být a věnovala jsem se jiným sportům, jako jumpingu (trampolínky), aqua aerobicu atd. Nedávno ale bylo venku tak nádherně, že jsem pocítila neuvěřitelnou chuť jít si zaběhat. Bydlíme u lesa a rybníka, kde jsou v okolí hezké trasy na běhání, ať už po asfaltce, nebo v lese. Tak jsem obula tenisky, šortky a tílko a vyrazila. S každým krokem se zvyšovalo moje odhodlání běžet ještě rychleji a uběhnout delší a delší trasu. Od té doby tenisky obouvám každý den a užívám si novou zábavu. Navíc tím, že je venku teď skoro každý den nádherné počasí, o to víc mě běhání baví. Běhám tak 30, 40 minut, a sice bych maraton doběhla 3x pomaleji než nejrychlejší maratonec, ale běhání přináší do mého života radost. Na rozdíl od jiných běžců neposlouchám při běhání hudbu, ráda sleduju okolí, užívám si ten klid, nechávám plynout myšlenky a vždycky si perfektně pročistím hlavu. Jediné, co používám, jsou aplikace Nike Run a SHealth, motivují mě dosahovat vyšších a vyšších cílů.
A který sport dělá radost vám?

Můj dnešní výkon.

29. Sběr borůvek

Tak, jako mě baví česání třešní (viz radost č. 3 Třešně a česání třešní), baví mě i sběr borůvek. Každý rok jezdíme cíleně za borůvkami na jedno místo kousek od Mníšku pod Brdy, kde snad celý les pokrývá borůvčí. O víkendu jsme jeli do Horní Malé Úpy, kde jsme strávili v širokém rodinném kruhu krásný víkend, no a v sobotu jsme podnikli výlet po Úpě, od hranic ke kostelíku, cca 5 km, a pak dalších několik kilometrů kolem hájenky na Rozcestí. Jak tak jdeme do kopce, všimli jsme si, že celou cestu lemuje borůvčí. Pokrývalo pás dlouhý snad 2 kilometry a bylo obsypané krásnými fialovými plody. Většinou na borůvky jezdíme až někdy ve druhé polovině srpna, ale tady v horách byly krásně zralé už teď. Tak jsme se prodrali příkopem u cesty a vrhli se na ně. Asi o nich ještě moc lidí nevědělo, protože plodů mělo borůvčí dost a dost. Navíc po cestě moc lidí nechodilo, spíš projelo pár cyklistů a jinak jste nepotkali ani nohu. Moc neuznávám hromadný sběr, kdy česači vezmou hřebínek a otrhají borůvčí i s listy a na lesní zvěř už nic nezbyde. A jsem ráda za zákaz vstupu česačům do Krkonoš (viz článek Do části Krkonoš je kvůli sběračům borůvek vstup zakázán). A neuznávám ani to, když jedna rodina nasbírá celou přepravku. Proto jsme si nasbírali  jen tak pro chuť. Po hodině trhání jsme měli dvě plastové 300 ml lahve. Nic lepšího než lahev s pitím jsme s sebou neměli, protože jsme nečekali tak milé překvapení. Bylo nám líto z borůvek upéct koláč, tak jsme si je odpoledne dali ke svačině samotné. A musím říct, že chutnaly tak nějak líp než kupované. Nevím, jestli to bylo tím, že si je člověk natrhal sám, nebo že v Krkonoších rostou ultra dobré borůvky, ale byly výtečné. A co vy? Už jste letos byli na borůvkách?    




Borůvčí tvořilo pás dlouhý asi 2 km.

 

A bylo obsypané výtečnými borůvkami.

Horní Malá Úpa - tam vzadu v kopcích rostou borůvky :-)

28. Opálení

Většina lidí vypadá lépe, když jsou opálení. Jsou samozřejmě výjimky, kdy alabastrová pleť vypadá taky skvostně. Většinou se jedná o zrzky, třeba herečku Marciu Cross, Julianne Moore, Nicole Kidman, Cynthii Nixon, nebo o jemné blondýnky jako je Cate Blanchett.
V minulosti byla považována světlá pleť za vznešenou a opálená se považovala za nepěknou, značila, že člověk pracuje venku, tudíž pochází z nižší vrstvy.
Dnes je to naopak, opálení je v módě.
Když je člověk opálený, působí zdravějším dojmem, vypadá tak nějak štíhleji, a přijde mi, že se i cítí lépe. Právě teď je období, kdy vyráží většina českého národa na dovolené, a ti, kteří ne, mohou nachytat bronz u českých rybníků, na koupalištích nebo na zahradě. Tenhle víkend má být krásně, takže to k opalování u vody přímo vyzývá. Dermatologové by asi namítali, že opalování způsobuje stárnutí kůže, sluneční alergie a rakovinu kůže, ale myslím si, že když se to nepřehání, jen to člověku prospěje. Sluníčko totiž pomáhá tělu tvořit vitamin D, který je důležitý proti různým nemocem. Buduje naši imunitu, pomáhá bojovat tělu proti bakteriím a virům, pomáhá využívat vápník v těle, abychom měli zdravé kosti (a neměli ve stáří osteoporózu) a zdravé zuby. Navíc je pravidelný přísun vitaminu D prevencí proti diabetu a některým druhům rakoviny, třeba rakovině střev. Taky pozitivně působí na sklerózu a různá revmatická onemocnění. Samozřejmě to neznamená, že bychom měli na slunci ležet 8 hodin denně s odůvodněním, že získáváme vitamin D :-) Pokud se na sluníčko příliš často nedostanete, pak můžete vitamin D získat ze stravy, konkrétně z vajec, cereálií a rybího tuku.
Myslím si, že opálená pleť lidem sluší a pobyt na sluníčku vám kromě vitaminu D zlepší i náladu. Většinou se navíc jdete opalovat s kamarádkou nebo s někým, s kým si užijete pěkný den na slunci, zaplavete si, zahrajete volejbal, pétanque, mini golf nebo si třeba přečtete milou knížku. 
Užijte si pěkné léto (a pěkné opálení) :-)

27. Nejlepší kamarádka

Mám několik kamarádek, se kterými pravidelně pořádáme různé akce, scházíme se na večeři, na drink, jezdíme na výlety. Jedna z nich je ale moje nejlepší kamarádka. Vždycky máte jednoho kamaráda(kamarádku), který(á) je prostě ten(ta) nej. A pro mě je to V. Její jméno záměrně nepíšu, protože vím, jaký má vztah k internetu, nemá Facebook, Twitter, Instagram, prostě nic, protože na internetu nechce být. Když už jednou něco o sobě uveřejníte, většinou je to dohledatelné i když to smažete, takže její přání respektuju. V. je kámoška s velkým K. Víme o sobě úplně všechno, prožily jsme spolu rozchody, nové vztahy, svatbu, rozvod, porod, víme, co které chutná, která barva je její nejoblíbenější, můžeme spolu strávit týden v kuse a stejně si nepolezeme na nervy a pořád si budeme mít co říct. I když chce jedna druhé sdělit sebevětší blbost, ta druhá ji vyslechne a společně se zasmějeme. Poznaly jsme se vlastně úplnou náhodou. Byl první den vysoké školy, psal se rok 2004, a já jsem si nevěděla rady s tím, které formuláře při zápisu vyplnit, co kam donést, a všichni studenti sedící okolo už měli parťáka, se kterým se poradili. Nikoho jsem tam neznala. Najednou jsem uviděla V., také seděla sama a vypadala, že ví úplně všechno :-) Tak jsem si přisedla, daly jsme se do řeči a už jsme se nerozdělily. Vystudovaly jsme spolu vejšku, V. byla na škole premiantkou, a doučovala mě všechno, co bylo potřeba. Během vejšky jsme obě dělaly praxi u stejného zaměstnavatele, takže jsme se viděly jak ve škole, tak v práci. Zatímco V. se po škole věnovala a věnuje oboru, který jsme vystudovaly, já jsem se rozhodla pro jinou cestu. Přesto ani konec školy neznamenal konec našeho přátelství. Vídaly jsme se, jak jen to bylo možné. Osud tomu chtěl tak, že se v domě, kde bydlíme, uvolnil byt, a V. se tam nastěhovala. Od té doby se vídáme ještě častěji. V. vaří v neděli ráno výtečné snídaně, na kterých si povíme všechno, co se za poslední týden událo. V. byl člověk, kterému jsem volala, když jsem začala rodit a byla jsem nešťastná, že jsem zavřená sama opuštěná  v koupelně a v bolestech. V. telefon nepoložila, trpělivě naslouchala mým nářkům i chvílím, kdy jsem nebyla schopná mluvit, protože jsem jen hekala, a byla na telefonu až do doby, kdy už jsem vůbec nebyla schopná mluvit. V. byla taky první, komu jsem po porodu volala, že se nám narodil kluk.
V. zná odpověď na všechno. Nejenže je chytrá a krásná, ale navíc umí snad všechno na světě - vařit, péct, šít, kreslit, nádherně balí dárky, pěstuje kytky, umí skvěle řídit auto, má styl, je schopná a hrozně vtipná. S V. každý rok někam vyrážíme na dámskou jízdu. V zimě na hory, v létě k moři. Ani letos tomu nebude jinak. Už dnes vyrážíme za sluníčkem, a moc se na těch pár dnů dámské jízdy těšíme. Partnery a děti necháme doma (i když už teď se mi po malém stýská strašně moc), a vyrazíme vstříc tobogánům, jízdě na kruzích, na banánech, vychutnáme si drinky a opalování. Předloni naše dovolená dopadla tak, že jsme unavené po příletu padly na lehátka u bazénu a usnuly jsme. Výsledkem bylo prazvláštní opálení (viz foto dole v příspěvku) :-) S V. jsme se hledaly, až jsme se našly. Má ráda stejné časopisy, knihy, filmy, miluje stejně jako já tobogány, má ráda stejné jídlo a pití, má stejný vkus na oblékání.  
Važte si svých přátel, jsou to nejcennější (kromě dětí), co máte. Partneři mohou přicházet a odcházet, ale nejlepší přítel vás nikdy nezradí. Jsem ráda, že mi osud přivál V. do cesty a doufám, že nám přátelství vydrží až do smrti.

Předloni jsme s V. na dovolené po příletu usnuly vyčerpáním na sluníčku, a takhle dopadlo mé opálení :-) /tedy spíš spálení :-)/ Zmizelo až asi po 3 měsících :-)

26. Radost z výhry - Sportka

Zdál se mi sen. Sázela jsem v něm Sportku, zdály se mi čísla, která budou padat, a ve snu jsem vyhrála jackpot asi 80 milionů. Sportku jsem nikdy předtím nesázela, ale nedalo mi to, ten sen byl tak živej, že jsem se včera ráno rozhodla jít si vsadit. Ráno po probuzení jsem si hned zapsala ta čísla, která se mi zdála. 
V jackpotu bylo už něco kolem 90 milionů. Představovala jsem si, co všechno by se za to dalo pořídit. Viděla jsem se, jak s příbuznými a přáteli brázdím Karibik na jachtě, lyžuju v Aspenu, nakupuju v New Yorku, opaluju se na Havaji a snídám v pařížské kavárně. Jak odlétáme do teplých krajin, když je v Čechách deštivo, jak poznáme všechny země, které toužím navštívit. Doplatila bych hypotéku, něco investovala, něco dala na charitu, něco rozdala příbuzným, a dál bych pracovala, ale už jen pro radost, a ne proto, abych mohla na konci měsíce zaplatit účty. Sice mě moje práce moc baví, ale stejně člověk prožívá každý měsíc stresy, jestli bude mít práci ještě za půl roku, a jestli bude schopen platit všechno, co má, jestli mu bude zdraví sloužit a co by se stalo, kdyby onemocněl a nemohl pracovat. Tyhle starosti by vyřešila výhra ve Sportce :-)

Došla jsem tedy do trafiky, vyplnila tiket, zaškrtla šest čísel, středeční slosování a šanci, a nemohla jsem se dočkat, až bude večer Sportka vylosovaná.

Dnes jsem nedočkavě šla do trafiky zjistit, jestli se můj sen splnil, a opravdu, vyhrála jsem :-) Sice ne jackpot, ale 717 Kč. Dvě čísla jsem si asi buď zapsala špatně nebo jsem si je špatně zapamatovala, ten sen byl tak zamotaný. Takže jsem uhodla čtyři čísla. Stejně to považuju za úspěch. Až se mi bude třeba znovu zdát sen o šťastných číslech, zkusím štěstí znovu :-)

25. Svatby

Léto je období, kdy se odehrává nejvíc svateb. Na svatbě jsem byla jako host zatím jen jednou, už kdysi dávno. Protože ale moje kamarádky dorostly do věku, kdy se vdávají, čeká mě letos v létě účast hned na třech svatbách. Sice se čím dál méně párů sezdává, a čím dál více sezdaných se rozvádí, přesto si myslím, že svatba k životu patří. Dvě ze tří kamarádek se úplnou náhodou vdávají ve stejný den a v podobnou hodinu, tak řeším, jak být na dvou místech v rozdílných koutech republiky naráz :-) Nakonec asi zvítězí varianta, že jedné kamarádce přijdu na svatbu, a jedné popřeji na posvatební párty.
Věřím, že těmhle třem kamarádkám jejich vztah vydrží, "dokud je smrt nerozdělí", protože jsou se svými partnery relativně dlouho a některé mají s partnerem už potomky.
Líbí se mi svatební tradice i slavnostní dekorace, které svatbu doplňují. A které tradice se tedy ke svatebnímu dni vážou?
- ženich nesmí vidět nevěstu ve svatebních šatech dříve než před oltářem, prý to přináší smůlu.
(vždycky si u téhle tradice vzpomenu na seriál Sex ve městě, kde se Charlotte podruhé vdávala, a ženich ji viděl při zkoušce šatů. Nakonec jí manželství vydrželo na rozdíl od prvního, kdy ji ženich v šatech viděl až v kostele).
- nevěsta by měla mít něco nového, něco starého, něco půjčeného a něco modrého (třeba podvazek pod šaty, modrou sponku v účesu atd.)
- ženich by měl volit k obleku kravatu spíš než motýlka, aby nevěstě neuletěl.
- po obřadu háže nevěsta svatební kytici mezi hosty-svobodné ženy. Ta, která ji chytí, se prý do roka vdá.
- po obřadu se rozbije něco porcelánového (například talíř) a ženich s nevěstou zametají střepy. Tuhle tradici si skoro každý vykládá po svém. Někdo říká, že záleží na tom, kdo z novomanželů bude zametat smetáčkem (ten bude ve vztahu dominantní) a kdo bude držet lopatku (ten bude poslouchat toho druhého). Někdo říká, že zametání střepů obecně symbolizuje to, jak budou novomanželé v manželství spolupracovat. Jiný zase, že zametání střepů pouze slouží jako symbol štěstí a nevěsta by si měla jeden střep schovat na památku.
- při odchodu z obřadu hážou hosté na novomanželé rýži, aby jim bylo dopřáno hodně potomků a hojnosti.
- plechovky tažené za autem. Často to vídáme v amerických filmech. Dříve měl hluk způsobený plechovkami za povozem za úkol odhánět zlé duchy. Dnes se většinou namísto plechovek troubí klaksonem během jízdy.
- ženichovi dají kamarádi po obřadu na hlavu chomout. Ten symbolizuje svázání manželským slibem, ne nadarmo se říká: Skočil do chomoutu.
- na svatební hostině dostanou manželé společný velký bílý ubrousek a jednu lžíci na polévku, kterou se pak vzájemně krmí. Symbolicky to znamená, aby každý z nich bral a dával rovným dílem.

Je i spousta dalších tradic jako krájení svatebního dortu, únos nevěsty, první tanec novomanželů, zatahování, svatební špalír atd. Štěstí v manželství ale neodvisí od toho, kolik tradic ve svatební den dodržíte, nebo jestli bude svatební den probíhat podle Murphyho zákonů (například Žádná svatba není tak špatná, aby nemohla být ještě horší :-)).

Když jsem tak s kamarádkami procházela jejich představy o svatbě, našly jsme spoustu krásných svatebních šatů, květinových vazeb, míst na svatby i svatebních dekorací. Pro inspiraci vám je sem dávám, třeba taky právě hledáte:

Půjčovny svatebních šatů:
Salon Maggie
Svatební centrum Adina
Andělské svatební studio
šaty od Very Wang - pokud si šaty nechcete kupovat ani nechat šít v ČR, a toužíte po šatech věhlasných návrhářů, a budete mít cestu do USA, vyplatí se vyzjistit si, kdy se kde konají výprodeje svatebních šatů. Kupříkladu půjčovné některých šatů se v ČR na víkend (pátek až neděle) pohybuje kolem 15 000 Kč, a ve výprodeji v USA seženete svatební šaty od Very Wang už kolem 900 USD (19 800 Kč).

Místa na svatbu v ČR:
Chateau Mcely
Chateau Herálec
Chateau Havel
Zámek Průhonice
Penzion V Polích
Zámek Loučeň
Statek Blažejovice
Vrtbovská zahrada
Zámek Hluboká
Zámek Štiřín


Pokud chcete romantiku na pláži jen pro vás dva a dva svědky, není problém nechat se sezdat v cizině. Třeba tady:
Thajsko - Koh Phangan
Mauricius
Maledivy
Kréta - Elounda
Itálie - Capri
Svatba na Mykonosu

ale vdávat se můžete také v kostele (minimálně jeden z vás musí být křtěný, a předchází tomu příprava u kněze), na louce, v horkovzdušném balonu, na lodi, téměř kdekoliv vás napadne, pokud k tomu člověk na matrice bude svolný :-)

Všem nevěstám přeji co nejméně předsvatebního stresu a co nejšťastnější a nejdelší manželství!

Něžná svatební kytice z růží.

Svatební kytice vázaná z lučního kvítí.

Někdo preferuje klasický několikapatrový svatební dort...

Jiný zase nějaký netradiční dort, třeba z cupcakes.

Svatbu na zahradě může oživit květinová brána.

Vdávat se můžete třeba na pláži, jako moje kamarádka na fotce. Svatbu měli na Mauriciu.

Krásnou svatební dekorací jsou pompony. Koupit se dají třeba zde: http://www.vanharte.de/Hochzeitsdeko/Pom-Poms-Wabenbaelle/


 

24. Dobré romantické komedie

Ráda chodím do kina, a stejně tak ráda kouknu doma na pěkný film. Nemám vyhraněný vkus, baví mě jak thrillery, dramata, tak horory, dokumenty, komedie i romantické komedie. Dříve jsem si filmy vybírala podle recenzí na csfd.cz, ale v poslední době mi přijde, jakoby tam psali samí filmoví kritici, a to, co se líbí jim, se často nelíbí mně. Před časem jsme byli v kině na filmu Walter Mitty a jeho tajný život s Benem Stillerem v hlavní roli, a ačkoliv film měl 78% na ČSFD, tak nám se nelíbil vůbec. Nebo třeba loni jsme šli do kina a přišli jsme pozdě původně na úplně jiný film, a protože se nám nechtělo jet kvůli tomu domů, koupili jsme si lístky na Babovřesky 1. Ty byly ceněné na ČSFD jako „odpad“ (25%), a nám se líbily moc J

Pokud koukám na film s partnerem, většinou zvítězí nějaké drama nebo thriller, ale když se koukám sama, tak volím romantické komedie nebo rodinné komedie.

Mám ráda herečky Jennifer Aniston, Cameron Diaz, Scarlett Johansson, Katherine Heigl, Jennifer Lopez (i když je to zpěvačka, mám ji ráda i jako herečku), Bette Midler, Diane Keaton, Goldie Hawn, Lindsay Lohan, Catherine Zeta Jones a Kate Hudson.

Třeba se vám do vkusu netrefím, ale tady jsou mé tipy na romantické komedie, které se mi moc líbily (po kliknutí na název filmu vás to přesměruje na ČSFD, kde si můžete přečíst, o čem film je, a recenze k filmu):

Zkažená úča - Cameron Diaz jako sexy učitelka s netradičními metodami výuky :-)

Ďábel nosí Pradu - inspirováno šéfredaktorkou Vogue, Annou Wintour

Deník Bridget Jones - jednička i dvojka jsou super a nikdy se mi neokoukají

Sex ve městě - miluju i seriál, a film jednička i dvojka se mi taky líbil

Co je šeptem - když ženy tří generací randí s jedním mužem?

A co když je to pravda? - Reese Witherspoon jako spolubydlící-duch

Umění lhát - jaký by byl svět, kdyby lidé říkali jen pravdu :-)

Lepší už to nebude - Jack Nicholson jako nerudný dědek, který nikoho nemá rád. Dokud nepozná číšnici Carol...

Lepší pozdě nežli později - opět Jack Nicholson, tentokrát v roli přestárlého svůdníka, který randí zásadně s mladými kočičkami - než ho postihne infarkt a seznámí se s matkou své přítelkyně, Diane Keaton.

Před svatbou ne - Sigourney Weaver a Jennifer Love Hewitt jako sňatkové podvodnice

Trable v ráji - čtyři páry se vydají na exotickou dovolenou do ráje a čekají je různé trable.

Stepfordské paničky - Nicole Kidman se s manželem odstěhuje do městečka, kde každá žena je dokonalou manželkou, milenkou a hospodyňkou v jednom. Jenže nic není takové, jak se na první pohled zdá.

Klub odložených žen - odkopnuté, zhrzené manželky se spolčí a nachystají svým exmanželům dokonalou pomstu

Přes palubu - Goldie Hawn bývala nafoukanou paničkou, do doby než spadla přes palubu a ztratila paměť. Je to starší film, z 80. let, ale stojí za to se na něj podívat.

Smrt jí sluší - Meryl Streep a Goldie Hawn jako sokyně v lásce + Bruce Willis v jiné roli než roli akčního hrdiny :-)

Příšerná tchýně - Jane Fonda se všemi silami snaží zhatit svatbu svého syna s Jennifer Lopez

Krásná pokojská - krásná pokojská Jennifer Lopez se zamiluje do pohádkově bohatého a pohledného Ralpha Fiennese

Záložní plán - a opět Jennifer Lopez, tentokrát v roli ženy, která se rozhodne pro umělé oplodnění, protože se jí nepodařilo dosud potkat toho pravého a biologické hodiny tikají. Jenže v den oplodnění pozná lásku svého života, a řeší dilema - říct mu, že je těhotná a navázat vztah?

Těsně vedle - Ben Stiller si vezme po krátké známosti ženu, o níž už během cesty na líbánky zjistí, že asi není ta pravá. Co dělat, když tu pravou poznáte na svatební cestě?

Až tak moc tě nežere - hvězdné obsazení Ben Afflack, Jennifer Lopez, Bradley Cooper a další, v několika příbězích o lásce, které se prolínají

Nepolíbená - Drew Barrymore jako reportérka, která se na střední škole vydává za studentku

Na sv. Valentýna - několik prolínajících se příběhů o lásce, které vyvrcholí v den sv. Valentýna. Opět hvězdné obsazení jako v Až tak moc tě nežere, tentokrát Jessica Alba, Jessica Biel, Ashton Kutcher, Bradley Cooper a další.

Kamarád taky rád - krásná Mila Kunis a krásný Justin Timberlake jako dva, kteří se nechtějí vázat, tedy do doby, než se seznámí.

Samec - Ashton Kutcher jako "zlatokop", který se seznamuje zásadně s bohatými ženami

Chceš mě, chci tě - Katherine Heigl je krásná, ale s muži to příliš neumí. Gerard Butler je poslední člověk, kterého by chtěla potkávat. Přesto je osud svede dohromady.

P.S. Miluji tě - opět Gerard Butler. Než zemřel, napsal pro svou milovanou ženu Holly několik krásných dopisů, které jí nečekaně budou ještě rok chodit. O lásce až za hrob, opravdu dojemný a krásný film.

27 šatů - a znovu Katherine Heigl, tentokrát v roli věčné družičky, která je tajně zamilovaná do svého šéfa

Zná ji jako svý boty - Cameron Diaz opět v roli "neposlušné". Jak se z párty holky stane někdo úplně jiný?

Koření života - Catherine Zeta Jones úspěšně vede restauraci, když jí do života vstoupí 9letá  neteř, o kterou se Catherine musí začít starat

Nesnesitelná krutost - a opět Catherinne Zeta Jones, tentokrát s Georgem Clooneym ve hře, kdo s koho

Sexy 40 - Catherine Zeta Jones do třetice, jako sexy čtyřicítka, kterou podvedl manžel a začíná znovu v novém městě

Prostě sexy - Christina (Cameron Diaz) pozná v klubu Petera, na kterého nemůže zapomenout. Vydá se proto s kamarádkami na výlet na svatbu Peterova kamaráda. Kdo se ale žení doopravdy?

Válka nevěst - další komedie se svatební tématikou. Kate Hudson a Anne Hathaway jako dvě nerozlučné kamarádky, dokud jim jejich svatební den nezkomplikuje fakt, že se mají brát ve stejný den na stejném místě, ale nastane chyba v systému svatební agentury, a místo pro svatbu je jen jedno.

Dokonalý chlap - Hillary Duff už nebaví věčné stěhování pokaždé, když její mámě (Heather Locklear) nevyjde vztah. Hillary začne matce dopisovat coby fiktivní ctitel. Jenže lhát nejde věčně...

Jen trošku štěstí - Lindsay Lohan jako dítě štěstěny. Na jednom večírku se políbí s Jakem, který přitahuje smůlu jako magnet, a jejich role se prohodí.

Šéfe, jsem v tom! - znovu Lindsay Lohan, které hrozí vyhazov z práce. Vymyslí si, že je těhotná, aby ji nemohli propustit. Kdy to praskne?

Past na rodiče - inspirováno knihou Louisa a Lotka. Lindsay Lohan ve dvojroli dvojčete Annie a Hallie. 

Protivný sprostý holky - Cady (Lindsay Lohan) vyrůstala v Africe. V pubertě se přestěhuje s rodiči do USA a nastoupí na typickou americkou střední, kde figurují ti, co jsou IN, i outsideři. Z původního plánu pomstít se třem zlým, ale na škole oblíbeným dívkám, se nakonec vyklube úplně jiný scénář.

Mezi námi děvčaty - Lindsay Lohan naposledy, jako dcera, která nevychází se svou matkou. Jenže jednoho rána se obě vzbudí v těle té druhé.

Prázdniny - Kate Winslet a Cameron Diaz hledají útěk od svého života. Prohodí si na prázdniny své domy. Cameron letí do mrazivé Anglie, Kate do slunné Kalifornie. 

Nějak se to komplikuje - Meryl Streep je už řadu let rozvedená s Alecem Baldwinem, dokud se znovu nepotkají na promoci jejich syna a vyspí se spolu. Čeká je nový začátek?

Svatby podle Mary - Jennifer Lopez jako svatební agentka. Při nehodě se seznámí s krásným lékařem. Jaký šok ale zažije, když zjistí, že právě jeho snoubence chystá jejich svatbu?

Prime - Uma Thurman chodí na psychoterapii k Meryl Streep a vykládá jí o svých vztahových peripetiích. Jenže ani jedna neví, že Uma randí se synem Meryl.

Rodinná dovolená a jiná neštěstí - Robin Williams vezme svoji rodinku na dovolenou v karavanu, a tajně odjíždí za prací. Během dovolené je potká souhra různých vtipných a nešťastných náhod.

Pod jednou střechou - Katherine Heigl zemřou přátelé, a svěří jí, a jejímu úhlavnímu nepříteli do péče své dítě. Jak se vyrovnat s tím, že musíte pod jednou střechou vychovávat dítě s člověkem, kterého nesnášíte?

Holka na hlídání - Scarlett Johansson jako prima chůva nesnesitelného fracka

Vicky Cristina Barcelona - dvě mladé Američanky odletí na léto do Španělska, a zamilují se do Javiera Bardema. Aby toho nebylo málo, do milostné trojky se připlete bývalá žena Javiera, Penelope Cruz. Super počin Woodyho Allena.

Ženy v pokušení - film Jiřího Vejdělka o ženách tří generací. Dobře propracovaný scénář a výborné herecké obsazení Eliška Balzerová, Vojta Dyk, Lenka Vlasáková, Jiří Macháček a další.

Muži v naději - existuje věrný muž? Na to vám dá odpověď tento vtipný film opět z režie Jiřího Vejdělka.

Román pro ženy - podle knihy Michala Viewegha. Když se dcera zamiluje do bývalého partnera své matky....

Pravá blondýnka - Reese Witherspoon jako blond právnička (líbila se mi jednička i dvojka)

Riskni to s Polly - puntičkář Reuben (Ben Stiller) chce mít vždycky všechno pod kontrolou, Polly (Jennifer Aniston) si naopak užívá život plnými doušky. Jak si tito dva mohou rozumět a jaká šílená dobrodružství spolu zažijí?

Probudím se včera - jaké by to bylo, kdybyste o svém životě mohli rozhodnout znovu, vrátit se o desítky let zpátky a vydat se jinou cestou?

Pojedeme k moři - moc dojemný český film, nedávno jsme na něm byli v kině. Je natočený jakoby očima dítěte, které řeší tajemství svých rodičů, a průběžně se ukazuje příběh druhého kamaráda - domácí násilí, které doma s maminkou a malým bráškou zažívá. Vlastně to ani není romantická komedie, ale tenhle film byl opravdu nádherný.

Šest dní, sedm nocí - Anne Heche má snoubence Davida Schwimmera, se kterým se vydá na dovolenou. Kvůli práci je ale odvolaná, a nasedne do letadla, které pilotuje Harrison Ford. Oba dva jsou naprosto odlišných povah. Jak se vypořádají se ztroskotáním na pustém ostrově, kde budou jen oni dva?

Láska nebeská - velice romantický film, kde se prolínají různé příběhy různých hlavních postav

Letuška 1. třídy - Gwyneth Paltrow jako letuška, která má ambice stát se letuškou Královských aerolinií

Co ty jsi za číslo? - Anna Faris si přečte v časopise, že je určitý počet partnerů, který by žena neměla překročit, aby se ještě mohla vdát. Když tak počítá, zjistí, že magické číslo už překročila a začne pátrat po všech svých bývalých, aby zjistila, jestli právě ten nebyl ten pravý. Jenže co když jí mezitím pravá láska utíká přímo pod nosem?

Malý kousek nebe - Kate Hudson žije život, jaký si vysnila. Jenže vše ji překazí diagnóza smrtelné nemoci. Přehodnotí svůj život a začne si poslední měsíce užívat plnými doušky.

Děcka jsou v pohodě - sourozenci vyrůstají se svou matkou a její lesbickou partnerkou, když zatouží poznat svého biologického otce.

23. Dobrý skutek

Co byste udělali, kdybyste na ulici viděli zkolabovat starší paní? Dělali byste, že ji nevidíte? Zavolali byste záchranku nebo policii? Snažili byste se ji oživit? Právě to se mi nedávno stalo. Starší paní šla po ulici a najednou se z ničeho nic sesunula k zemi. Šly jsme s kamarádkou, hned jsme k paní přiběhly a začaly jsme na ni mluvit a třást s ní. Okolo chodili lidé a jen jeden pán z desítky kolemjdoucích k nám přišel a ptal se, jak může i on pomoct. Paní se po malé chvíli probrala a my jsme se jí začaly ptát, jestli ji nemáme dovést domů, nebo někomu zavolat, případně zavolat lékaře. Paní místo, aby poděkovala nebo odpověděla, se na nás utrhla, co nám je do ní a ať ji okamžitě necháme na pokoji. Nenechaly jsme se odbýt a ještě jsme se raději dvakrát ujistily, že je ok. Když nás počastovala několika urážkami, raději jsme tedy odešly. Přesto mě to neodradilo pomoct lidem, když se mi bude zdát, že to potřebují. Může se vám to stát každý den - vidíte slepého člověka, jak si to míří do rozkopaného nezabezpečeného chodníku, slyšíte, jak u sousedů bije manžel manželku a ona křičí, vidíte opilou maminku s kočárkem - nezavírejte před těmito věcmi oči a pokuste se lidem pomoci.
Snažím se dělat dobrý skutek jak často to jen jde, ať už jde třeba jen o to, pustit před sebe auto v dopravní zácpě, nechat přejít člověka, když ostatní řidiči dělají, že přechod nevidí, podržet dveře starší paní o holi, nebo zajistit nákup potravin online pro svoji babičku/maminku...
V poslední době pomáhám Veronice Gožďálové a to tak, že pro ni sbírám víčka. Dostává jich sice spoustu od velkých firem, ale myslím si, že i víčka ode mě a mých přátel jí mohou pomoci. Verunka trpí dětskou mozkovou obrnou a její tatínek víčka prodává, aby pro ni mohl zajistit léčebný pobyt v sanatoriu Klimkovice.
Protože malému vaříme jídlo i pití z kojenecké vody, plus pijeme různé limonády, máme doma několik víček každý den. Vždycky měsíc víčka sbírám a po měsíci je posílám na adresu sběrného místa, kde víčka předávají tatínkovi Verunky.
Více o Verunce najdete zde: Verunčina sbírka víček 
Existuje i řada dalších bohulibých činností, jak pomoct druhým, jako je adopce na dálku, zajištění pitné vody, finanční pomoc na vybudování školy v Africe, pomoc nemocným dětem. Nemusíte mít peněz na rozdávání, často stačí poslat DMS. Tady je pár tipů, třeba taky pomůžete :-)
Veřejná sbírka Člověk v tísni
z výtěžku sbírky se staví nemocnice, školy, budují zdroje pitné vody.
Adopce na dálku
za roční poplatek je dítěti v rozvojových zemích zajištěno vzdělání, s dítětem jste v kontaktu prostřednictvím dopisů.
SOS dětské vesničky
zajišťují ohroženým a nechtěným dětem pěstounskou péči. Přispět můžete na jejich školní pomůcky a další nezbytné věci.
UNICEF
Nejširší programy pomoci nabízí UNICEF. Za 120 Kč můžete dítěti koupit Moskytiéru a ochránit ho tak před nákazou malárií. Za 600 Kč pořídíte tablety na odčervení, protože v Africe je často kontaminovaná voda a děti spolknou spolu s vodou i parazity. Darovat dítěti můžete také očkování proti obrně a spalničkám nebo tablety na čištění vody, toto vše prostřednictvím nákupu u UNICEF.

22. Dětská radost je nakažlivá

Jako dítě jsem si přála vyrůst a být už dospělá. Myslela jsem si, jak báječně se mají dospělí. Nemusí do školky ani do školy, k večeři jedí, co chtějí a ne to, co se jim předkládá, nemusí chodit spát, když jim někdo řekne, a v metru dosáhnou na horní tyč :-)
V dospělosti jsem zjistila, že být dítětem je mnohem lepší, a že dospělý život určitě není jen o tom jíst čokoládu k večeři :-)
Od doby, co mám dítě, mám v životě mnohem víc radosti. Starosti se sice taky občas objeví, ale radost převládá. Je úžasné, z jakých maličkostí se děti umí radovat a jak jsou bezprostřední. Malému stačí, když si s ním člověk hraje na schovávanou a má obrovskou radost, když vás najde. Nebo mu přijde hrozně vtipné zamotat se do záclony a dělat, že je neviditelný. Nebo když mu upadne oblíbená hračka tam, kam nedosáhne (například se ji rozhodne hodit do pračky :-)), tak je neskutečně šťastný, když mu ji dospělák vyndá a vrátí zpátky. Směje se nahlas, srdečně a je vidět štěstí, které prožívá. Ať už má člověk jakkoli špatnou náladu, stačí jeden takový úsměv a všechny chmury jdou stranou. Dnes jsem viděla tohle video na Youtube, a úplně mě dojala reakce té holčičky:

Rodiče si udělají legraci ze své dcerky Jessi Eaton. Ten nápad mi moc vtipný nepřijde, dělat si legraci z dítěte, ale reakce holčičky je odzbrojující. K jejím narozeninám jí dají krásnou narozeninovou tašku s krásně zabaleným dárkem. Tím dárkem jsou ale pánské trenky. Holčička místo, aby se rozbrečela nebo urazila, rozbalí dárek a je jím úplně nadšená. "Můj bože, to je krásné, to je nádhera, je to ten nejlepší speciální dárek, který jsem kdy dostala," říká. Možná někdo namítne, že je to nahrané, ale myslím si, že její reakce je opravdová. Malé děti se dokážou radovat z naprostých maličkostí, a jak je vidět, třeba i z pánských trenek. Snad jí pak rodiče dali i opravdický dárek a určitě její radost byla ještě větší.
Podívejte se někdy na svět dětskýma očima, přestaňte se zabývat malichernostmi a naučte se znovu se radovat.