16. Nejhezčí koupaliště v Česku

Každý, kdo má rád slunné teplé počasí, ocení v pěkných letních dnech možnost vyrazit si k vodě. V Čechách se nabízejí rybníky, pískovny, řeky nebo třeba koupaliště. Mám ráda čistou vodu, takže preferuju koupaliště. Dřív jsme jezdívali na Petynku, Pražačku nebo do Podolí, ale letos jsme objevili opravdu úžasný koupaliště. Na rozdíl od těch třech pražských tady není tolik lidí, je to tam krásně čisté, bazény vyhřívané a koupaliště výborně vybavené. Jedná se o městské koupaliště v Mladé Boleslavi (http://www.saramb.cz/koupaliste/). Asi před 14 dny, když byla ta vedra, jsme tam o víkendu vyrazili. A tenhle víkend má být zase krásně, tak se vám tenhle tip určitě hodí :-)
Z Černého Mostu je to autem asi 35 minut, je to skoro hned u sjezdu na Mladou Boleslav. Parkoviště je přímo u koupaliště, nebo můžete zaparkovat někde ve stínu stromů v přilehlých ulicích. Vstupné je 75 Kč pro dospělé, 100 Kč s tobogánem, děti do 100 cm mají vstup zdarma. Když jsme přišli, malej zrovna dostal hlad, tak jsem se začala shánět po mikrovlnce, kde bych mu ohřála oběd. A hned v úvodu jsem ocenila, že na koupališti mají mikrovlnku hned u vchodu, a nemusíte nikoho u stánku prosit, aby vám ohřál dětské jídlo. Na koupališti jsou na každé jeho straně převlékárny a toalety, je tam několik stánků s občerstvením, ale co je hlavní, jsou tam nádherné bazény. Každý je ohraničen plotem, za který můžete pouze, pokud projdete sprchou, a ocitnete se v čisté zóně s lehátky a slunečníky. Jeden bazén je pro dospělé, velký, s atrakcemi pro větší děti, jeden je menší se skluzavkou pro děti, a jeden je skokanský. Z bazénu pro dospělé můžete okénkem koukat pod vodní hladinu sousedního skokanského bazénu. Pak se v areálu nachází také vyhřívané brouzdaliště pro nejmenší, je tam skluzavka a optimální hloubka vody tak, aby se tam nemohlo utopit ani úplně nejmenší dítě. Kromě bazénu areál nabízí také písečnou pláž, slunný svah určený na opalování, velký skákací kopec (trampolínu), venkovní fitness, dětské hřiště, sportovní hřiště, a u bazénu pro dospělé pak stánek s nápoji, kde míchají výtečné koktejly. Pokud se vám nechce ležet na pláži ani u bazénu na lehátkách, můžete si rozložit deku kamkoli pod strom, jedná se o opravdu velký areál částečně zalesněný. Strašně se nám tam líbilo, jak dospělým, tak dětem. Pokud tedy přemýšlíte, kam v horkých dnech vyrazit k vodě, můžu vám tohle koupaliště vřele doporučit.  

15. Grilování

Tak včera oficiálně začaly letní prázdniny, a snad všichni, kdo bydlí v Praze, opustili hlavní město, a vydali se vstříc létu, sluníčku a odpočinku. Ani my jsme nekazili průměr J Hned po práci jsme se celá rodinka vydali za partnerovými rodiči. Bydlí v jednom krásném městě obklopeném horami na severu Čech, v rodinném domě se zahradou, a moc rádi tam jezdíme. Protože zrovna odjížděli na dovolenou, vystřídali jsme se a stali jsme se prozatímními pány domu. Na večer jsme uspořádali grilovačku pro přátelé a rodinu. Ještě v Praze jsme se stavili v masně Naše Maso by Ambiente v Dlouhé, kde prodávají neskutečné dobroty. Nakoupili jsme kotlety z přeštického prasátka, domácí salsicciu, několik různých klobásek, hovězí steaky jemně mramorované tukem, mleté maso na burgery, a výborný domácí chleba. Máme v Praze dvě oblíbené masny – tuhle, a pak Masnu na Kozím plácku, kde mají širší sortiment – sýry, chutney, džemy k sýrům, jogurty, atd.

Na grilovací odpoledne každý něco přinesl – my s partnerem jsme zajišťovali přípravu masa, a pitný režim – domácí citronádu s mátou od tchýně ze zahrádky, a ovocná piva; ostatní připravili a přinesli různé zeleninové saláty, ovoce, sladkosti na závěr. Protože děti dostávaly včera vysvědčení, zároveň jsme tímhle příjemným večerem oslavili jejich úspěchy. Švagr na zahradě postavil dětský koutek s horolezeckou stěnou, klouzačkou a jiným vyžitím, takže děti byly v sedmém nebi.

Grilování si všichni užili. Jako první zmizela salsiccia, ale mně nejvíc chutnaly vepřové kotletky, které měly vyvážený poměr libového masa a tuku. Nakonec se ale do hodiny zaprášilo úplně po všem. Počasí nám přálo, bylo krásně teplo, sluníčko, a světlo až do půl 10, takže jsme si užili nádherný večer na zahradě.  

V médiích se pravidelně informuje o škodlivosti grilování, o karcinogenech v grilovaném masu atd., ale nenechte si tím zkazit chuť ani pocit z příjemného zážitku. Myslím si, že čas od času si vychutnat výborné jídlo ve společnosti příjemných lidí na čerstvém vzduchu, nikoho nezabije.

 

V masně jsme koupili i jejich výborný vykřupaný domácí chleba. http://nasemaso.ambi.cz/cz/

V masně v Dlouhé mají neskutečně dobré maso a masné produkty. http://nasemaso.ambi.cz/cz/

 

14. Historické noviny ze dne narození - originální dárek

Ráda vymýšlím k narozeninám svých blízkých originální dárky. Například taťka s námi celé dětství jezdil do jednoho penzionu v Krkonoších, na který dodnes vzpomíná. Vzpomíná na krásné výlety, které jsme tam dělali, i na moc příjemné majitele penzionu a výtečné snídaně, která nám tam připravovali, takže jsme mu k narozeninám dali jako dárek to, že tam letos v létě celá naše rodina pojede na víkend.
Nejvíc originální dárky ale vymýšlím pro partnera. Nechci mu dát oblečení, voucher na nákup, poukaz do fitka, parfém, nebo cokoliv, co si může sám v průběhu roku koupit, chci mu opravdu udělat radost. Loni jsem narazila na super stránky http://www.historic-newspapers.co.uk/?utm_expid=7016416-0.ZfnqOQddTympcVJ2g57yYw.0&utm_referrer=http%3A%2F%2Fwww.google.cz%2Furl%3Fsa%3Dt%26rct%3Dj%26q%3D%26esrc%3Ds%26source%3Dweb%26cd%3D1%26ved%3D0CB8QFjAA%26url%3Dhttp%253A%252F%252Fwww.historic-newspapers.co.uk%252F%26ei%3DLDWtU8iyHNH54QSf0IDwAw%26usg%3DAFQjCNEbl21XOPZc7eqrZ4Rb9Y1a5tgzww%26sig2%3DoRp5CNUS3VoFApSxeZCP4Q%26bvm%3Dbv.69837884%2Cd.bGE kde se dá sehnat původní výtisk novin ze dne narození dané osoby. Jsou tam slavné noviny jako Daily Telegraph, Guardian, Times, a tento zprostředkovatel je vykoupil z různých knihoven po světe a nyní je rozprodává. Loni jsem tam tak koupila noviny pro tátu i pro přítele, a měli z nich velkou radost. Noviny dorazily v krásné zelené krabici v imitaci kůže, bylo tam věnování (které na webovkách napíšete) a uvnitř, zabalené v papíře, byly noviny, opravdu původní, omšelé, zažloutlé. Obdarovaný se tak mohl dočíst, co se v den jeho narození stalo významného ve světě.
Když se mi narodil syn, poprosila jsem ségru, ať zaběhne do trafiky a vykoupí všechny noviny ze dne jeho narození (Mladou Frontu, Lidovky, Hospodářské noviny, Aha, Blesk, Právo) a až bude synovi osmnáct, chci mu je dát k narozeninám.
Takže pokud přemýšlíte nad originálním dárkem, zkuste to.

V nabídce historic-newspapers.co.uk naleznete různé světové noviny, třeba The Daily Telegraph, ze dne narození od roku 1900 do současnosti.

13. Dentální hygiena

Říkáte si, proč by vám měla dělat radost návštěva zubaře nebo dentální hygienistky? Samotná návštěva samozřejmě zas tak moc příjemná není, ale ten výsledek a pocit z krásně čistých bílých zubů je k nezaplacení. Navíc často problém s dásněmi nebo se zuby mívá vliv i na jiné zdravotní problémy. Často se zjistí, že zánětlivé markery v krvi mají původ v zánětlivém váčku pod zubem nebo v zánětu dásní. K zubaři chodím pravidelně, musím zaklepat, že za posledních 15 let mi kromě prohlídky zubů nic se zuby nedělal (vyjma jednoho vrtání kazu, který se objevil v těhotenství), takže na zubaře mám dobré vzpomínky. Zuby moudrosti nemám vůbec, takže mě ani nečeká nepříjemné trhání moudráků. Jednou za půl roku ale chodím navíc na dentální hygienu, mám moc příjemnou dentální hygienistku (chodím sem: http://www.cool-look.cz/cs/zubni-ordinace-cool-look.html). Hygienistka mi vždycky nejprve zuby vypískuje metodou air flow, kdy proud vody a směs prášku tryská z přístroje a odstraňuje pigmentaci zubů, pak vyčistí mezizubní prostory, zuby vyleští a ošetří nějakým přípravkem na závěr, který dodá zubům minerály a zafixuje ten lesk. V průběhu let, co tam chodím, mě naučila pracovat se vším, co je k čistým zdravým zubům potřeba – mezizubním kartáčkem, nití, kartáčkem na jeden zub atd. Je pravda, že každý den se zubům moc nevěnuju, dvakrát za týden použiju mezizubní kartáček a nit, a někdy, když si vzpomenu, tak i ten kartáček na jeden zub (tam, kde se mi nejvíc dělá pigmentace z pití kafe), takže se vždycky po půl roce těším, až mě zase zbaví hygienistka toho, co jsem půl roku zanedbávala. Je to super pocit mít zářivě bílé, čisté zuby. Často se mě lidi ptají, jestli si zuby nechávám bělit, ale opravdu je to jen dobrou péčí, prostě je udržuju zdravé a čisté, abych nemusela utrácet za bělení, a ve stáří za implantáty nebo protézy J Nebojte se dentální hygieny, nebolí to, a s pravidelnou péčí vám budou vlastní zuby věrně sloužit až do pozdního stáří.

 

12. Lanový park

Po výšlapu na Sněžku (viz Radost č. 11 - Sněžka) jsme se druhý den před návratem do Prahy rozhodli ještě zastavit se v Jánských Lázních. Původním záměrem bylo vyzkoušet koloběžky, ale protože lanovka na Černou Horu měla zrovna přestávku, šli jsme vyzkoušet místní lanový park. Stejně jako tobogány, koloběžky nebo outdoorové šifrovací hry (o tom zase někdy příště), i lanový park nás moc bavil. Vysoko ve větvích stromů se nacházelo 40 překážek + v areálu byl také malý lanový park pro děti od 100 cm výšky.

Nejprve nás instruktor navlékl do postroje, vysvětlil nám, jak se jistit dvěma karabinami (vždycky nejprve přehodit jednu karabinu, zaháknout, teprve pak druhou karabinu) a chvíli nás nechal zkoušet si to na překážkách na zemi. Potom jsme vyšplhali po žebříku a vydali jsme se na překážky ve stromech. Některé byly fakt zábavné, třeba jízda na sáňkách ve vzduchu, nebo jízda na kole po laně, to si člověk připadal jako akrobat. Některé další překážky byly fyzicky dost náročné na koordinaci pohybů. U jedné jsem se v půlce tak zamotala do lan, že jsem nevěděla, jestli se dostanu na konec nebo jestli se budu moct aspoň vrátit zpátky. Byla to překážka, kde se přešlapovalo z jednoho zavěšeného dřevěného prkna na druhé, přičemž lana i prkna se houpala. Nakonec se ale podařilo. Na konci překážkové dráhy bylo lano, po kterém člověk sjel zavěšený na karabinách dolů.

Už před lety jsme zkoušeli překážkovou dráhu u bobové dráhy na Proseku, která byla také náročná zejména na sílu v pažích, ale musím říct, že lanový park v Janských Lázních byl o moc lepší.

Pokud budete mít cestu kolem, určitě se tam zastavte, bude to bavit vás i vaše děti.

 

Sáňkování v létě? Proč ne :-)

Tahle překážka byla fyzicky nejnáročnější.

 

 

11. Sněžka

Na Sněžce jsem byla už několikrát. Jednou pěšky s rodiči, od Pece pod Sněžkou, jednou lanovkou, když jsem byla malá, no a teď jsem se na Sněžku vydala potřetí, s partnerem. Autem jsme dojeli do Malé Úpy a vydali jsme se po stezce česko-polského přátelství. Tou jsem ještě nikdy nešla, ale lákala mě. Lidé psali, že není na výšlap úplně nejsnadnější, ale poskytuje nejkrásnější rozhled na krajinu. 
Byla to opravdu nádherná kamenitá cesta po hřebenech. Šlo po ní málo lidí, na rozdíl od cesty, která vede z Pece. Počasí bylo tak akorát na výlet, ani vedro, ani zima, a i kdyby zima byla, ten výšlap člověka zahřeje. Cestou tam jsme se zastavili v jediné boudě, kterou jsme potkali, občerstvili jsme se, pokochali výhledem, a po zastávce nás čekala teprve ta náročnější část. Bylo krásné sledovat okolí a vidět, že cíl se blíží. Když už jsme byli skoro u Sněžky, pobavil nás hovor slečny, která šla s partnerem od Sněžky pěšky dolů. Slečna partnerovi vytýkala, že chudák musela pěšky dojít až tam, a že čekala, že ji tam požádá o ruku a ono nic. Byla smutná, zklamaná a nezapomněla to partnerovi vyčíst. Přitom výšlap na Sněžku je sám o sobě odměnou. Je nádherné vidět krajinu z nejvyšší české hory, a i ten pocit uspokojení, že jste ten výšlap zvládli, za to stojí. Cestou zpátky už jsme necítili nohy, ale stálo to za to. Vyšli jsme v 10 ráno, a zpátky k autu jsme se dostali kolem sedmé večer.
Vyrazte si v létě na pěší výlet, ať už na Ještěd, Sněžku nebo třeba na nějaký český hrad. Utuží to vaše vztahy a dodá vám to i radost ze sebe samých.

Zbývá pár desítek metrů do cíle.

Sněžka - 1602 m n.m.

Sněžka je na dosah.

Cesta Česko-Polského přátelství.

10. Pilates

Dřív jsem chodila na jumping (skákání na trampolínkách), aerobic, P-class, zumbu, zkoušela nové lekce cvičení, tedy až do doby, kdy mě začaly bolet záda, a musela jsem zvolnit. Začala jsem chodit na rehabilitace, podstoupila všemožná vyšetření, a zkoušela všechno možné i nemožné, aby záda přestala bolet. Teď po roce už vím, kdy a proč mě záda bolí, a jedna z věcí, která mi hodně pomáhá, je cvičení pilates. Abych neztrácela čas na cestě na lekci, v šatně, a zase na cestě domů, cvičím pilates podle lekcí na Youtube, hezky z pohodlí domova. Každý den, když malej usne, nebo jde s partnerem ven, se vrhnu na cvičení, a opravdu mě začalo bavit.

Našla jsem si různé 30 minutové lekce, které úplně stačí k tomu, aby se svaly zpevnily a postava vytvarovala. Buď cvičím podle videí, která kombinují posilování celého těla, nebo videa střídám, a cvičím jeden den břicho, druhý den záda, třetí den nohy a zadek, čtvrtý den ruce atd. Dřív jsem měla takový ten spodní špek na břiše, ale od doby, co cvičím pilates, ho už nemám. Přisuzuju to tomu, že pilates kombinuju s různými cviky z fyzioterapie na posílení středu těla (svalového korzetu) – prostě hlubokého svalstva, a nedělám žádné sedy lehy, kterými docílíte jen povrchového zpevnění svalů. Pilates mi dělá radost. I když se mi do cvičení někdy nechce, vím, že hned, jak docvičím, budu mít dobrou náladu a super pocit, že jsem pro sebe něco udělala. Teď aktuálně cvičím podle těchto lekcí:

  Výborné na posílení břišních svalů.
 

 S tímhle videem si vytvarujete stehna a zadek.
 

 Skvělé na posílení paží a zad.

Svižnější lekce pilates – posílíte celé tělo během 35 minut.

 

Tímhle videem jsem před půl rokem začínala.

9. Tulipány

Čerstvé řezané květiny ve váze dokážou okamžitě zkrášlit a rozzářit domov. Miluju řezané květiny, a ze všeho nejvíc tulipány. Abyste mohli mít doma pořád čerstvé květiny, nemusíte být multimilionáři. Já kupuju tulipány v Lidlu, kytici za 50 Kč. Když chci opravdu hezkou kytici, koupím dvě tři kytice tulipánů různých barev a dle chuti a nálady si je naaranžuju do vázy. Když se jim mění voda každý den, a vody dám do vázy jen trochu (neutopím je v litru vody), tak mi vydrží déle než týden. Sem tam zajdu do květinářství Alkor nebo do květinářství Floresco, tam mají opravdu nádherné tulipány různých barev, pastelové fialové, sněhově bílé, meruňkově zbarvené, červené i žluté. Nedávno jsem četla knížku o květomluvě. Kdysi dávno, když si lidé nemohli city vyjadřovat smskama ani na facebooku, si muž nastudoval, jaký význam má daná květina, a své milé daroval tomu odpovídající kytici. Červený karafiát kupříkladu znamenal: Tvé zdráhání mi působí rozpaky. Šeříkem se dotyčný ptal, jestli ho žena opravdu miluje. Bílá růže říkala: Vždy tě budu milovat. A tulipán? Záleželo na barvě. Třeba žlutý sděloval: Ve tvém úsměvu se skrývá slunce.
Bez ohledu na symboliku si rozjasněte den čerstvými květinami, ať už tulipány, nebo třeba natrhaným lučním kvítím.   

Každá barva tulipánu má svůj význam.

8. Úsměv

Úsměv nás nic nestojí, přesto jím většina lidí šetří. Je to nakažlivé, mračí se jeden, začnou se mračit i ostatní. Ale když se na člověka usmějete, většinou vám úsměv oplatí. Jeden úsměv po ránu vám dokáže zvednout náladu, stejně jako jeden mračivý zlostný pohled dokáže náladu na celý den zkazit. Ve světě se konají různé soutěže smíchu, kdy kritériem je předvést dlouhý,  hlučný smích, který rozesměje diváky a porotu. Lidé se tak smějí na povel, je to sice strojené, ale i chvíle umělého smíchu dokáže člověka rozesmát. Americký psycholog Paul Ekman říká, že když se budeme usmívat, byť i u nepříjemných věcí, dané emoce budeme prožívat šťastněji. Navíc smích je nejlepší lék. Uvolňuje endorfiny, snižuje hladinu cukru, prospívá srdci, mozku, a ti, kdo se smějí, se rychleji uzdraví než ti, kdo se své nemoci poddají. Ne nadarmo dětská oddělení navštěvují nemocniční klauni, kteří děti rozesmávají.

V cizině se lidé tak nějak smějí víc než v Čechách. V USA se téměř každý usmívá, sice trochu uměle, ale i tak to na člověka působí líp než mračení. Nejupřímnější úsměvy jsem zažila při návštěvách spíše chudších států. Lidé jsou vřelí, oplatí vám pozdrav pozdravem, a nezištně se na vás usmívají. A jak se usmívají, usmíváte se také, a dobrá nálada je rázem na světě.

Úplně nejupřímnější úsměv ale dokážou vykouzlit malé děti. Děti ve věku, kdy ještě nejsou ovlivněné svými vrstevníky ani dospělými. Prostě se usmívají jen tak a svoji dobrou náladu přenáší i na vás. Vždycky, když mám špatnou náladu, podívám se na syna, který se směje snad pořád. Rozesmějou ho citoslovce, rozesměje ho, když ho hledám po bytě, nebo se prostě směje jen tak.

Pokud vám není do smíchu, pohlídejte kamarádce dítě nebo dceři vnouče, za hodinu máte po chmurech. Ráno se usmějte sami na sebe do zrcadla nebo darujte svůj úsměv prvnímu kolemjdoucímu, kterého zítra potkáte. Pozitivním přístupem k životu nakazíte i ostatní, a třeba spustíte lavinový efekt, a český národ se časem začne víc usmívat.

7. Kynutý koláč s třešněmi a meruňkami

Baví mě pečení. Protože jsme v neděli u babičky česali třešně viz Radost č. 3 - Třešně a česání třešní, a ne všechny jsme snědli samotné, tak jsem se rozhodla zbylé třešně použít do koláče. Moje máma peče úžasné kynuté koláče s tvarohem a drobenkou, a v létě je vylepšuje právě o různé sezónní ovoce. Jsou výtečné, tak jsem ji poprosila o recept.  Protože na víkend pojedu za tchýní, nechci přijet s prázdnou, tak s sebou vezmu tuhle dobrotu.

Pokud nemáte třešně, můžete použít jakékoliv ovoce, v zimě třeba i kompotované. Mně zbylo trochu třešní, a na druhou půlku koláče jsem dala meruňky. Ale stejně dobře chutná i s borůvkami, malinami, jahodami, angreštem, rybízem, švestkami nebo jakýmkoliv ovocem, které máte rádi, nebo které pěstujete na zahradě.

Miluju domácí koláče, protože za prvé víte, co do nich dáváte, a za druhé nejsou šizené. Nemám ráda kupované, protože tam bývá hodně těsta, málo náplně, málo ovoce, a jsou často suché. Takhle si můžete koláč udělat podle svých představ. Dávám málo těsta, aby prostě v koláči bylo více toho dobrého na úkor těsta J

Recept je celkem snadný, potřebujete:

Na drobenku

200g cukru krupice

200g másla
200g polohrubé nebo hrubé mouky

Na těsto

100g cukru krupice

1 vejce
1 kostku droždí (40g)
500g polohrubé mouky
100g másla
300ml mléka
Špetku soli
Kůru z jednoho chemicky neošetřeného citronu (nebo pokud je chemicky ošetřený, opravdu důkladně ho omyjte)

Na tvarohovou náplň

2 vaničky měkkého tvarohu

1 žloutek
Cukr dle chuti

Nejprve jsem si připravila kvásek. Do vlažného mléka jsem rozdrobila droždí a přimíchala trochu cukru. Na teplém místě jsem ho nechala vzejít asi tak 20 minut. Mezitím jsem si obrala a omyla ovoce, meruňky nakrájela. Do mísy jsem prosála mouku, přidala cukr, vejce, sůl, citronovou kůru, rozehřáté máslo, a když vzešel kvásek, tak jsem ho k tomu přimíchala. Důkladně jsem vypracovala těsto, vznikl takový vláčný bochánek, který jsem nechala kynout asi 45 minut. Mezitím jsem si připravila tvarohovou náplň a drobenku. Na náplň jsem smíchala tvarohy, žloutek a cukr. Na drobenku jsem smíchala cukr, máslo a polohrubou mouku. Dala jsem předehřát troubu na 180 stupňů.

Když těsto vykynulo, dala jsem ho na vymazaný a moukou vysypaný plech, na to jsem navršila tvarohovou náplň, naskládala spoustu ovoce, a koláč posypala vydatnou dávkou drobenky. Dala jsem ho péct asi na hodinu. Pokud máte radost z jídla tak, jako já, určitě tenhle koláč zkuste třeba na nedělní odpoledne ke kávě.

 

Do koláče jsem dala zbytek třešní a meruňky, ale dá se použít téměř jakékoliv ovoce, od borůvek, přes rybíz po švestky.

Pod ovoce dáváme tvarohovou náplň, ale nemusí být. Na tvarohovou náplň smíchám měkký tvaroh, žloutek a cukr.

Hotové těsto necháme kynout (tohle je fotka před vykynutím).

Koláč peču přibližně hodinu.

Meruňková část byla o něco chutnější, protože lépe vynikl kontrast sladkého těsta, sladkého tvarohu, a kyselých meruněk.

6. Vůně čerstvě vypraného prádla

Vůně dokáže ovlivnit náladu člověka, ať už v dobrém nebo špatném. Třeba když kvete řepka olejka, a zrovna jedete na kole kolem řepkového pole, cítíte ten zápach, to vás zrovna dvakrát příjemně nenaladí. To samé, když v létě cestujete MHD a bouchne vás do nosu pot desítek lidí. No ale tenhle blog není od toho, aby si člověk stěžoval, ale aby se uměl radovat z maličkostí. Proto se budeme bavit o pěkných vůních. Miluju vůni čerstvého pečiva, vůni květin, vůni lesa, vůni moře, vůni dobrého jídla a taky vůni čerstvě vypraného prádla. Ještě líp prádlo voní, když ho člověk pověsí ven. Moje babička dává větrat peřiny na sušák na zahradě, a to pak večer máte pocit, jako byste si lehli do čerstvě posekané trávy, na čerstvý vzduch nebo na rozkvetlou louku. Pokaždé mi to voní jinak.
Když zrovna nemáte rozkvetlou zahradu, proč si takovou vůni nedopřát alespoň uměle. Vím, že aviváže ničí tkaniny, ale mám ráda voňavé prádlo, takže aviváž na odolnější kusy oblečení, ručníky, osušky a na ložní prádlo používám. Ráda zkouším nové aviváže. Těm nejlevnějším značkám se vyhýbám, většinou voní chemicky, a ani prádlo po nich dlouho nevoní. Z aviváží z drogerií mám nejradši Silan a Lenor, snad všechny jejich vůně. Synovi peru v Lovele, protože po klasickém prášku měl vyrážku, a je super, že Lovela dělá i dětskou aviváž.

Existují ale i aviváže, které prádlo provoní opravdu intenzivně, voní jako parfém, a vydrží i 14 dní. Vyzkoušela jsem je, a třeba povlak na pohovku ještě 14 dní po vyprání voněl jako čerstvě vypraný. Jsou to aviváže od značek zaměřených na profesionální provonění. Konkrétně jsem zkoušela aviváž od značky Millefiori, která je k dostání v prodejnách Aria Pura (www.bytove-parfemy.cz). Není sice levná, ale vydrží celkem dlouho a opravdu nádherně voní. Stejně jako stojí za to investovat do pěkného parfému, myslím si, že stojí za to investovat do vůně prádla. Ta nádherná vůně vám prostě zlepší náladu J

Nejčastěji používám Lenor a Silan, zrovna teď jsem si oblíbila tyhle dvě. A v Lovele peru malýmu.

Nejlépe voní prádlo, které schnulo na čerstvém vzduchu. Nemám sušičku, preferuju balkon :-)



Nejdéle vydrží vonět profesionální aviváže. Vyzkoušela jsem ty od značky Millefiori (k dostání v eshopu www.bytove-parfemy.cz) a ač nejsou nejlevnější, voní nádherně, dlouho a i relativně dlouho vydrží.

 

5. Tobogány

V každém dospělém se skrývá duše dítěte, jen u někoho více a u někoho méně. Patřím mezi ty, kteří ač žijí dospělý život, duši dítěte ztratit nechtějí. Ráda hraju deskové hry, mám ráda pouťové atrakce (o obojím až někdy příště), a taky miluju tobogány J Jsem ráda, že mám dítě, protože díky němu se můžu duchem vrátit do dětských let a znovu prožívat radost z dětských her a atrakcí určených dětem. Až syn povyroste, určitě bych chtěla pořádat týdenní soukromý letní tábor jen pro děti známých, a vymýšlet dětem zábavu a aktivity.

No ale zpátky k tobogánům. Když jedeme na dovolenou, už dopředu se těším, jaký aquapark je v blízkosti destinace, abych ho mohla otestovat. Asi nejšílenější jízdu jsem zatím absolvovala v aquaparku v egyptském Sharm El Sheikhu (kamikaze), a v aquaparku Acqua Plus na Krétě (aqua slalom).

V Sharmu byla skluzavka tak prudká, že jsem myslela, že z ní vyletím, nebo že dole v bazénku nedobrzdím a vyletím mimo něj na beton, ale stálo to za to. Aqua Slalom na Krétě byl taky úlet, na gumovém kruhu mě obsluha tobogánu vystrkala na skluzavku, a já chvíli letěla v kruhu nad skluzavkou, a pak jsem přistála a párkrát mě setrvačnost vynesla ještě po skluzavce nahoru.

Mám radši tobogány, kde se jezdí na nafukovacích kruzích, než přímo na klouzačce, je to pohodlnější. Už se mi párkrát stalo, že jsem se pořezala o špatně svařené díky tobogánu. Před třemi lety jsme vyrazily na dovolenou s kamarádkou, a tam jsme snad celé odpoledne jezdily tobogánem Black Hole na nafukovacích kruzích v různých sestavách – pozadu, popředu, na břiše, na zádech, spolu, samy… Byl to tobogán, ve kterém byla úplná tma a jízda na něm trvala hezky dlouho. Nebyl to žádný adrenalin, ale super zábava.

Dospělí se často na dospělé koukají skrz prsty, když si užívají dětské zábavy, ale spíš to bývá proto, že buď by si sami na danou věc netroufli, nebo by se cítili trapně. Zahoďte předsudky a vraťte se duchem do dětských let – užijte si teď v létě jízdu na vodních atrakcích, ať už v Čechách nebo na dovolené, uvidíte, že vás to chytne J

Aqua Plus vodní park na Krétě - atrakce Aqua Slalom - to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.

Dojezd na Aqua Slalomu, byla to bomba.

 

4. Laky na nehty

Dlouhou dobu jsem nosila gelové nehty, ale vydržely vždycky jen chvíli, gel se začal loupat nebo ulamovat. Pak jsem vyzkoušela akrylové, ty sice vydržely, ale přestala jsem s nimi ve chvíli, kdy mi s akrylovým  nehtem odešel i můj vlastní nehet. Rozhodla jsem se proto vsadit na přírodní manikúru.  Nějakou dobu trvalo, než mi nehty narostly (včetně toho, který se poškodil), ale dnes už bych neměnila. Dělá mi radost fakt, že si můžu pokaždé nehty nalakovat jinou barvou a sladit tak lak s oblečením nebo se svojí momentální náladou. Trendy se mění, třeba teď jsou v módě pastelové barvy laků, jako je mátová, meruňková, malinová, blankytně modrá. Ale stálicí jsou odjakživa laky červené, růžové, a lehounce růžové určené třeba na francouzskou manikúru. Nehty nosím krátké, přijde mi to po letech nošení dlouhých gelovek/akrylovek pohodlnější. Sice mám pár laků v trendy barvách, ale většinu mé sbírky tvoří právě odstíny červené, růžové a francouzské manikúry.

Líbí se mi mít sladěný lak na nohou i na rukou, a podle mě vypadají nalakované nehty na nohou zejména v létě opravdu hezky, třeba v sandálkách nebo žabkách. Pokud jste opálená, skvěle se na nehtech vyjímají i neonové barvičky laků.

Jednou za 3 týdny chodím na manikúru, a jednou za čas na pedikúru, aby nehty vypadaly pěstěně a udržovaně. 

V poslední době mi udělal radost lak Maybelline Super Stay 7 Days, odstín Bubble Gum. Na první pohled vypadá jako sytá pastelová růžová, na ten druhý v něm září trocha perleti.

 

Moji favoriti, když chci mít decentně upravené nehty. Kupodivu Gabriella Salvete vydrží déle než Orly.

 

Výborný lak na večer nebo na párty. Akorát se hůř odlakovává.

 

Moji červení favoriti. Nejlépe na nehtech vypadá ten od Orly a Max Factor.

3. Třešně a česání třešní

Léto je moje nejoblíbenější roční období. Venku je krásně teplo, stmívá se až kolem deváté, půl desáté, takže člověk si může užít pěkný večer třeba s přáteli na zahrádce. A s létem se pojí ještě jedna úžasná věc – zraje nejrůznější ovoce, od meruněk, broskví až po třešně. U babičky zrají třešně každý rok někdy v půlce června. Loni třešeň neplodila, zato letos nám to vynahradila. Už minulý týden se obsypala růžovými třešněmi, a tento týden už třešně dostaly tu správnou barvu. Spodní větve zdobily růžové a červené třešně, větve nahoře v koruně skrývaly temně vínové zralé plody. Česání třešní patří k mým nejoblíbenějším vzpomínkám z dětství. Když se nám podařilo vyšplhat do koruny třešně, lezli jsme po větvích a trhali ty šťavnaté červené plody. Vždycky jsme se jich přejedli, a někdy v horkých dnech je zapili, což nám pak způsobilo bolení břicha, ale neodradilo nás to, a druhý den jsme to opakovali. Když jsme byli větší, začali jsme třešně česat ze žebříku. Žebřík byl už tehdy před dvaceti lety rozviklaný, ale slouží dodnes. Dnes jsme jeli za babičkou na návštěvu a třešeň byla krásně červená. Tak jsme si přistavili ten stařičký dřevěný žebřík a celou jsme ji očesali. Nechyběli u toho ani moji bratranci, stejně jako kdysi v dětství, akorát se mezitím naše rodina rozrostla. Třešně byly krásně zralé, šťavnaté a chutné. Na žebříku se sice člověk necítí dvakrát jistě, ale ten pohled, který se naskýtá z takové výšky, stojí za to. Navíc si při sběru třešní člověk krásně vyčistí hlavu. Pak jsme třešně vytřídili, očistili, zbavili stopek, a rozdělili podle kvality na džem, kompot, do koláče a čerstvé k jídlu. Bylo jich tolik, že si každý odvezl celou přepravku. Bylo nádherné strávit odpoledne jako za dětských let, a doufám, že příští rok bude třešeň plodit znovu.

Pokud nemáte zahradu, nebo ji zdobí jen okrasné rostliny, a toužíte natrhat si čerstvé ovoce (které chutná opravdu jinak než ze supermarketu), můžete vyzkoušet samosběr třešní (i jiného ovoce). Seznam samosběrných míst naleznete zde: http://mebio.cz/clanky/173-samosber-tresni-kam-na-tresne

Koruna třešně u naší babičky.

Takhle sběr začal...

Letos třešeň plodila opravdu sladké, lahodné a šťavnaté plody.

Jó, třešně zrály...

A takhle sběr skončil :-)

 

 

2. Festivaly jídla/Food festivaly

Miluju dobré jídlo. Miluju vařit, ochutnávat, ale také nechat se hostit. A jednou z příležitostí, kde si vychutnat dobré jídlo a pití, jsou festivaly jídla. Zrovna teď (od pátku 13.6. do neděle 15.6.2014) probíhá Delifest - festival jídla v pražské Grébovce (Havlíčkových sadech). Nyní je tématem Itálie, takže máte možnost ochutnat italské speciality. A protože včera bylo venku moc pěkně, rozhodli jsme se do Grébovky podívat. Oproti Prague Food Festivalu na Pražském hradě tady bylo méně stánků, nebylo to nijak nahňácané, a stánky si nekonkurovaly. U jednoho jste mohli ochutnat těstoviny, u druhého masa na grilu, u třetího zmrzlinu. Pouze stánků s vínem tu bylo více. Mám moc ráda Aperol Spritz, ale tentokrát mě zaujal spritz se jménem Hugo Spritz od obchůdku Il Delicato. Od pohledu tento nápoj vypadal jako mojito, ale nebyl z rumu, nýbrž pravděpodobně z prosecca. O pár stánků dál, hezky v přítmí stromů s výhledem na vinice Grébovky, stál stánek vinohradské restaurace Il Giardino. Nemohla jsem odolat grilovaným kalamárům, s lehkým salátem (výborně dochuceným citronovou šťávou), a křupavou bagetkou. Degustaci jsme završili výborným tiramisu (stánky s dezerty byly 3 - jeden nabízel zmrzlinu, jeden pralinky, a jeden tiramisu) a silným espressem. Co se týče placení a nápojů, fungovalo to tu jinak než na Hradě. Nabili jste si kartu, ze které vám pak u stánků strhávali kredit. Na začátku jste si také koupili skleničku (žádné plastové kelímky) za 50 Kč a do té jste si nechávali lít u stánků nápoje. Musím říct, že celý koncept festivalu byl výborně zorganizovaný. Stánky strategicky rozmístěné, nechyběli securiťáci, záchranka, mobilní toalety, sem tam se mezi stánky vmísil stánek s jinou tématikou (například líčení nebo opalování), na návštěvníky čekal zajímavý program. Akce byla spolupořádána Městskou částí Praha 2. A vstupné nestálo vůbec nic. Od 16:00 vystupoval v rámci Delifestu Xindl X. Pod širým nebem mělo jeho vystoupení ještě větší náboj než někde v uzavřené hale. Bylo vidět, že to je člověk, který se raduje ze života. Jeho uvítání "Ahoj, kamarádi" působilo tak vřele, že musel optimismem nakazit celou Grébovku.
Pokud taky milujete food festivaly, po České republice jich během roku probíhá  hned několik: Prague Food Festival, Grand Restaurant Festival, Moravia Food Festival, Špilberk Food Festival a další, tak si jděte vylepšit náladu dobrým jídlem a pitím.

Pražská Grébovka (foto: praha.eu).

1. Knihy, které vykouzlí úsměv na tváři

Většina lidí se kouká večer na televizi, ale podle mě není nad to sednout si někam do klidu s knížkou a ponořit se do příběhu. Když jsem byla malá, milovala jsem knížky. Vždycky mě příběh pohltil tak, že jsem v duchu žila život hlavních postav. Úplně nejvíc se mi líbily všechny příběhy paní Láryfáry od Betty MacDonaldové, Správné pětky od Enid Blytonové, Anny ze Zeleného domu, a milovala jsem Děti v Bullerbynu a Pipi Dlouhou Punčochu. Dokázala jsem je číst pořád dokola. Už jako malá jsem chodila do Městské knihovny a ráda jsem tam seděla, četla si a vždycky jsem si půjčila nějakou zajímavou knížku domů.
Ve škole mi radost ze čtení zkazila povinná četba, jako třeba Řezáčův Nástup nebo Hofmanův Útěk, ale ani to mě neodradilo od toho začít v dospělosti zase číst to, co mám ráda.
Nejvíc času číst má člověk na dovolené. Lehne si k vodě, nebo si sedne na zahradu, a ponoří se do čtení. A protože začíná léto, můžete si dopřát požitek z četby pěkně na čerstvém vzduchu. Uvařte si o víkendu na chatě kávu, posaďte se na zahradu, a vychutnejte si nějakou pěknou knížku. Pokud se chystáte na dovolenou, taky si určitě do kufru nějaké hezké čtení přibalte. V poslední době mě nejvíc zaujala knížka Všechno je jinak od Gillese Legardiniera. Je to velice poutavý příběh plný humoru a moudra, který vám vykouzlí úsměv na tváři.
Co mám na knihách nejvíc ráda, je návštěva knihkupectví, je to pro mě něco jako návštěva cukrárny. Zrak přechází, člověk neví, kterou z těch tisíců knih si koupit, navíc pak, když ji doma otevře a kniha zavoní novotou, to dodá člověku dvojnásobnou radost ze čtení.
Ať už milujete cestopisy, autobiografie, romány nebo detektivky, zkuste jeden večer nezapínat televizi a ponořte se do příběhu, který vás duchem přenese pryč od všedních starostí. Uvidíte, jak vám čtení vyčistí hlavu. 

Anna ze Zeleného domu byla v dětství jednou z mých nejoblíbenějších knih. Navazovaly na ni další díly jako Anna z Avonlea, Anna v Redmonde, Anna v Summerside atd.

 


Knihy o paní Láryfáry učí děti vtipně a moudře zbavovat se zlozvyků.

Děti z Bullerbynu četlo snad každé dítě.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Ne vždycky jsou věci tak, jak se na první pohled zdají. Knížka mimo jiné ukazuje, jak je krásné, když si lidé pomáhají.

 

 

Ráda čtu knížky ze série Agatha Raisin, v češtině zatím vyšly 4 díly, a protože se nemůžu dočkat pokračování (v originále jich vyšlo přes 20), tak jsem si na internetu objednala v angličtině další 2 díly.

 

Kniha Něco za něco vypráví stejný příběh očima tří žen - manželky, milenky, a matky. Jaké to je, když vás opustí manžel, se kterým máte dvě malé děti, zemře, ale stihne mezitím zplodit dítě s milenkou? Jak se vyrovnat s leukémií syna? Jak říct synovi, po 45 letech, že jeho otec není jeho opravdový otec? 

 

 

K svátku jsem dostala knížku Analfabetka, která uměla počítat. Hned první stránky rozhodly, že knihu musím co nejdřív dočíst. Je o tom, jak se už od útlého dětství musela sama o sebe malá černošská holčička Nombeko postarat. Jak i bez přístupu ke vzdělání může člověk být inteligentní, ba dokonce geniální. O tom, jak se ze slumu dostat až ke švédskému králi. Jak jsem ji začala číst, nemohla jsem se odtrhnout, je to úžasný literární počin :-) Už dlouho mám zálusk na Stoletého staříka od téhož autora, a až ho dočte mamka, tak si knížky prohodíme.