27. Nejlepší kamarádka

Mám několik kamarádek, se kterými pravidelně pořádáme různé akce, scházíme se na večeři, na drink, jezdíme na výlety. Jedna z nich je ale moje nejlepší kamarádka. Vždycky máte jednoho kamaráda(kamarádku), který(á) je prostě ten(ta) nej. A pro mě je to V. Její jméno záměrně nepíšu, protože vím, jaký má vztah k internetu, nemá Facebook, Twitter, Instagram, prostě nic, protože na internetu nechce být. Když už jednou něco o sobě uveřejníte, většinou je to dohledatelné i když to smažete, takže její přání respektuju. V. je kámoška s velkým K. Víme o sobě úplně všechno, prožily jsme spolu rozchody, nové vztahy, svatbu, rozvod, porod, víme, co které chutná, která barva je její nejoblíbenější, můžeme spolu strávit týden v kuse a stejně si nepolezeme na nervy a pořád si budeme mít co říct. I když chce jedna druhé sdělit sebevětší blbost, ta druhá ji vyslechne a společně se zasmějeme. Poznaly jsme se vlastně úplnou náhodou. Byl první den vysoké školy, psal se rok 2004, a já jsem si nevěděla rady s tím, které formuláře při zápisu vyplnit, co kam donést, a všichni studenti sedící okolo už měli parťáka, se kterým se poradili. Nikoho jsem tam neznala. Najednou jsem uviděla V., také seděla sama a vypadala, že ví úplně všechno :-) Tak jsem si přisedla, daly jsme se do řeči a už jsme se nerozdělily. Vystudovaly jsme spolu vejšku, V. byla na škole premiantkou, a doučovala mě všechno, co bylo potřeba. Během vejšky jsme obě dělaly praxi u stejného zaměstnavatele, takže jsme se viděly jak ve škole, tak v práci. Zatímco V. se po škole věnovala a věnuje oboru, který jsme vystudovaly, já jsem se rozhodla pro jinou cestu. Přesto ani konec školy neznamenal konec našeho přátelství. Vídaly jsme se, jak jen to bylo možné. Osud tomu chtěl tak, že se v domě, kde bydlíme, uvolnil byt, a V. se tam nastěhovala. Od té doby se vídáme ještě častěji. V. vaří v neděli ráno výtečné snídaně, na kterých si povíme všechno, co se za poslední týden událo. V. byl člověk, kterému jsem volala, když jsem začala rodit a byla jsem nešťastná, že jsem zavřená sama opuštěná  v koupelně a v bolestech. V. telefon nepoložila, trpělivě naslouchala mým nářkům i chvílím, kdy jsem nebyla schopná mluvit, protože jsem jen hekala, a byla na telefonu až do doby, kdy už jsem vůbec nebyla schopná mluvit. V. byla taky první, komu jsem po porodu volala, že se nám narodil kluk.
V. zná odpověď na všechno. Nejenže je chytrá a krásná, ale navíc umí snad všechno na světě - vařit, péct, šít, kreslit, nádherně balí dárky, pěstuje kytky, umí skvěle řídit auto, má styl, je schopná a hrozně vtipná. S V. každý rok někam vyrážíme na dámskou jízdu. V zimě na hory, v létě k moři. Ani letos tomu nebude jinak. Už dnes vyrážíme za sluníčkem, a moc se na těch pár dnů dámské jízdy těšíme. Partnery a děti necháme doma (i když už teď se mi po malém stýská strašně moc), a vyrazíme vstříc tobogánům, jízdě na kruzích, na banánech, vychutnáme si drinky a opalování. Předloni naše dovolená dopadla tak, že jsme unavené po příletu padly na lehátka u bazénu a usnuly jsme. Výsledkem bylo prazvláštní opálení (viz foto dole v příspěvku) :-) S V. jsme se hledaly, až jsme se našly. Má ráda stejné časopisy, knihy, filmy, miluje stejně jako já tobogány, má ráda stejné jídlo a pití, má stejný vkus na oblékání.  
Važte si svých přátel, jsou to nejcennější (kromě dětí), co máte. Partneři mohou přicházet a odcházet, ale nejlepší přítel vás nikdy nezradí. Jsem ráda, že mi osud přivál V. do cesty a doufám, že nám přátelství vydrží až do smrti.

Předloni jsme s V. na dovolené po příletu usnuly vyčerpáním na sluníčku, a takhle dopadlo mé opálení :-) /tedy spíš spálení :-)/ Zmizelo až asi po 3 měsících :-)