V cizině se lidé tak nějak smějí víc než v Čechách. V USA
se téměř každý usmívá, sice trochu uměle, ale i tak to na člověka působí líp
než mračení. Nejupřímnější úsměvy jsem zažila při návštěvách spíše chudších
států. Lidé jsou vřelí, oplatí vám pozdrav pozdravem, a nezištně se na vás
usmívají. A jak se usmívají, usmíváte se také, a dobrá nálada je rázem na světě.
Úplně nejupřímnější úsměv ale dokážou vykouzlit malé děti. Děti ve
věku, kdy ještě nejsou ovlivněné svými vrstevníky ani dospělými. Prostě se
usmívají jen tak a svoji dobrou náladu přenáší i na vás. Vždycky, když mám
špatnou náladu, podívám se na syna, který se směje snad pořád. Rozesmějou ho
citoslovce, rozesměje ho, když ho hledám po bytě, nebo se prostě směje jen tak.
Pokud vám není do smíchu, pohlídejte kamarádce dítě nebo dceři vnouče, za hodinu máte po chmurech. Ráno se usmějte sami na sebe do zrcadla nebo darujte svůj úsměv prvnímu kolemjdoucímu, kterého zítra
potkáte. Pozitivním přístupem k životu nakazíte i ostatní, a třeba
spustíte lavinový efekt, a český národ se časem začne víc usmívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat